Probudila jsem se na labutí posteli (říkám to pouze proto aby jste věděli že jsem se probudila tam, kde jsem usnula, tedy nejsem náměsíčná). Vůbec jsem neměla pojem o čase, jenom vím že byl den. Z noci která se byla si toho pamatuji hodně. Ale... Co bude teď? Kde je vůbec Erik? Co když zmizel? Mé obavy ale v mžiku rozehnala hudba. Bezpochyby Erikova. Seděl u varhan a hrál. Otočil se na mě a usmál se. Také jsem se pousmála.
,, Dobré ráno má drahá.''
Znělo to jako bychom byli manželé. Neměl na sobě masku, ale to mi bylo opravdu jedno. Věděla jsem, že si mě chce vzít a já nebyla proti. Ale...
,, Eriku, drahý. Pokud si mě chceš vzít za ženu, slib mi že nebudeme žít tady dole. A taky mi slib že nikoho již nezabiješ!''
,, Christino, kvůli tobě klidně nechám i hudby samotné. Budeme žít jako muž a žena, chodit spolu na nedělní procházky. Budeme vedle sebe! ''
Usmála jsem se na něj, Erik si vzal na sebe klobouk. Přepluli jsme jezero a vzali se za ruku. Nevěděla jsem že Erik má v kapse, za zapínacím špendlíkem několik tisíc franků. Šli jsme si koupit byt. Trochu jsem se bála...Co řeknou na jeho masku. Zaklepali jsme na dveře jednoho domu kousek od Opery. Otevřela nám starší dáma, podívala se na mne a na Erika a pozvala nás dál: Vy jste tu kvůli tomu domu u Opery, že ano?
Byla velmi milá a ani se nás na nic nevyptávala. Podepsali jsme smlouvu a Erik jí dal balík peněz. Ačkoli jsem věděla že Erik dostává velký plat, byla jsem překvapená. Dům byl opravdu nádherný! U dveří se tyčily dva bílé sloupy a kolem pozemku černý plot. Dům měl i zahradu s jezírkem. Ten večer jsme nosili nábytek jako posedlí. Když bylo konečně vše vevnitř hodili jsme sebe na postel. Políbila jsem Erika a všimla si že usnul. Tu noc se prostě něco nepovedlo. Erik příšerně chrápal a já nemohla usnout...Vzala jsem si tedy deku a šla si lehnout dolů na kanape.
