Následující den jsem strávila vytvářením masek na karneval. Erik přišel až na oběd. V rukou držel velkou krabici. Položil ji přede mne na stolek a otevřel ji. Spatřila jsem nádherné šaty, měli světle růžovou barvu a kolem pasu měli stuhu s několika růžemi. Byly k nim i bílé rukavičky. Erik se usmál a já ho políbila na tvář a zaculila se. Věděla jsem že sám má honosný červený kostým a k němu meč, vyrobila jsem proto masku ve tvaru lebky. Večer jsme se vypravili do Opery. Cestou jsem na Erika špitla:
,, Předtím než všechny postrašíš, Prosím, ráda bych si to aspoň trochu užila. ''
Erik se rozesmál a jednou rukou mě objal. Také jsem se zasmála a došli jsme k Opeře. Zábava byla již v plném proudu. Spatřila jsem ředitele a pozdravila je. Erik se tvářil jako když je jeden z nás, byli jsme už vlastně jako manželé. Vkročili jsme do hlavní haly ke schodům, hrála docela krásná hudba. Na schodech byl zástup lidí. Poznala jsem mezi nimi Meg a zamávali jsme na sebe. Každý z nich měl jednu masku na sobě a jednu v ruce. Dirigent zvedl ruce a hudba začala hrát naplno. Zástup byl seřazený v řadách a najednou se začal pohybovat jako biograf a radostně zpívati.
,, Maškaráda, papírové tváře v průvodu. Maškaráda, skryj svou tvář ať tě svět nikdy nenajde. Maškaráda! Každá tvář vrhá jiný stín. Maškaráda! Rozhlédni se kolem, za tebou je další maska. Zlatý záblesk, hnědý cár, vlkodlak, husa, blázen a král, zelená, černá, královna, kněz, stopa růže, zrůdný obličej. Tváře! Střídejte se na kolotoči v nelidském předhánění! Zlaté oko, modré stehno. Pravda je lež a kdo je kdo? Našpulené rty, zřasené šaty, srdcové eso, tvář klauna. Tváře vpijte se, slijte se ve světle a zvuku. Ale kdo tvář pojmenuje? Maškaráda! žluť se směje, červeň tryská. Maškaráda! Už žádné starosti jenom samé radosti a úžasu! Maškaráda! Záblesky žhnou, hlavy se otáčejí, maškaráda! Zastav se a pohleď na moře úsměvů kolem sebe. Maškaráda! Stíny kypí, lži supí, maškaráda! Oklamej všechny své blízké, co tě kdy znali! ''
Vesele jsme tancovali a zpívali, v tu chvíli nám nic nechybělo. Erik měl na sobě kratčí plášť, ale i ten lze přišlápnout. Kluk se moc omlouval, ale když v tom si všiml černých očí pod maskou. Začal křičet: F-f-fantom Opery! To je on, chyťte ho!
