Vyskočila jsem z postele, a rozhrnula závěsy u oken. Byl příjemný zimní den, a já nechala sluneční paprsky svítit do mé tváře. Nemohla jsem se dočkat, dostanu se odsud. S úsměvem jsem seběhla ke dveřím, a sklonila se pro obálku na zemi.
Drahá Christine, až udeří poledne, budou messiers de Chagny obědvat. Vy dvě řeknete, že přijdete později. Musíte stát u okna, a až uvidíte kouř (ze stáje) vyběhnete sklepem ven. Pozor ať vás nikdo neuvidí! Budu na vás čekat v hospodě, za parkem. Ničeho se nebojte, budeme pokračovat v cestě do Londýna.
Erik
S úsměvem jsem dočetla dopis, a zatřásla Meg. "Vstávej, přečti si tohle." Dala jsem jí do ruky dopis. "To je báječné." Řekla rozespale Meg. Napustila jsem si vanu, a oblékla se do čerstvých šatů. Podívala jsem se na hodiny, a všimla si, že je už skoro 11:00. Vyšla jsem ven a spatřila Raoula. "Ahoj, nevíš prosím, kde je monsier Erik." Zeptala jsem se. "Myslím, že šli s Philippem na procházku." Odpověděl nejistě Raoul. "Nedáš si již oběd?" "Nemám hlad, dám si jej později, ale na mě nemusíš čekat." Usmála jsem se. Raoul se také usmál, a odešel. Vrátila jsem se do pokoje, a přemýšlela jestli to může vyjít. "Christine, je to tady! Pojď musíme zmizet!" Křičela Meg od okna. Přiběhla jsem k ní, a viděla, že ze stáje se kouří. Popadla jsem kapsu s Franky a šaty, a přitiskla své ucho na dveře. "Hoří, monsier de Chagny. Musíme to hasit!" Slyšela jsem výkřiky. Počkala jsem až kroky doběhnou, a vyběhla jsem s Meg ze dveří. Běžely jsme dolů, do sklepa, kterým jsme úspěšně proběhly. Vyběhly jsme do lesa vedle sídla, a mířily směrem k hospodě. Doběhly jsme k hospodě, a Meg řekla: "Skočím dovnitř pro pití a jídlo na cestu." A vzala si ode mne pár franků. Šla jsem do stáje, která byla vzadu. Žádní koně tam ani nebyli, spatřila jsem postavu v kápi, sedící na seně. "Eriku!" Usmála jsem se, a vrhla se k němu. "Christino." Řekl. Objala jsem ho, ale on mě již nechtěl pustit. "Eriku, co to děláš?" Křičela jsem. On odhrnul kapuci ze svého obličeje, a já viděla, že to není Erik. Je to Philippe.
