Zděsila jsem se a než jsem stačila něco říct, Erik mě popadl do náručí a vyřítil se se mnou ven. Slyšela jsem spoustu hlasů a nohou za mnou. Běželi jsme k našemu domu.
,, Eriku, ne! Tady nás najdou jsou téměř za námi. ''
Spatřila jsem v zástupu Meg. Jak mi to mohla udělat? Proč se proti mně obrátila? Běžela těsně za námi a tvářila se nešťastně, běžela daleko před davem. Erik prudce bouchl dveřmi našeho domu, když v tom se ozval bolestný křik. Ve dveřích jsme spatřili ruku, Erik otevřel a někoho za ruku popadl dovnitř. Ten někdo byla Meg. Měla zkrvavenou ruku, kterou jí Erik přivřel ve dveřích.
,,Meg! '' Vrhla jsem se k ní. Sundala jsem si svou bílou rukavičku a obmotala ji kolem Megiiny ruky.
,, Kruci, Meg nech nás! Christine, musíme se někam schovat! '' Řekl Erik.
,, Christine, prosím nechte mě jít s vámi. Už mám všeho po krk. Nechci být baletka! Prosím, vím kam jít. ''
Bylo vidět že je Meg zoufalá. Postavila jsem ji na nohy, Erik vzal peníze a doklady a převezli jsme plot v zahradě. Ze všema stranama jsme byli obklíčeni silnicemi. Ani jsme nebyli vysvlečeni z maškarních šatů. Před odchodem jsem stihla vzít náhradní kalhoty a šaty, které jsem držela v ruce. Běželi jsme za Meg na nádraží. Nebyli jsme naštěstí moc daleko. Meg se zeptala u pokladny, jestli je tu ještě vlak do Londýna. V duchu mi to bylo jedno, hlavní bylo abychom se měli kam schovat. Erik přistoupil k pokladně a dal pokladnímu Franky výměnou za lístky. Došli jsme na druhé nástupiště a spatřili dlouhý vlak s nápisem Orient Express. Nasedli jsme do něj, Meg hledala číslo našich kupé. Potom vpadla do jednoho z nich. Na stropě byl zavěšený menší lustr. V rohu byl toaletní stolek a v druhém rohu byla palanda. Oblečení jsem hodila do skříně a sekla sebou na postel. Bylo nám všem jasné, že se loučíme se vším co jsme kdy znali.
