Během cesty jsem se rozhodla, že se budu chovat jako hodná holčička, pak mu upláchnu. Dojeli jsme k nějakému hostinci. Raoul mi podal ruku, a já se ho chytla. I když bych ho nejraději shodila pod kočár. Myslela jsem si. Došli jsme za hostinskou, a Raoul zaplatil pokoj na jednu noc. "Doufám, že ti to nevadí." Šli jsme nahoru. "A co?" Zeptala jsem se nejistě. "V pokoji je pouze jedna postel. Je to manželské apartmá." Řekl Raoul. No, to snad ne. "Je mi to jedno." Odpověděla jsem. Vešli jsme do pokoje. Měl pravdu...v pokoji je pouze jedna postel. Proč? Bože, co jsem ti udělala, že mě takhle trestáš. Sedla jsem si na postel a Raoul vedle mě. "Vždyť víš, že tě nechci trápit, malá Lotte." Řekl Raoul, a pohladil mě po tváři. Chladně jsem otočila hlavu od něho, a lehla si. "Dojdu pro naše věci do kočáru." Řekl, a zabouchl dveře. Slyšela jsem jak otáčí klíčem v zámku našich dveří. Kruci, jak se teď odsud dostanu. Chvíli jsem přemýšlela a chodila po místnosti. Po pár munutách jsem slyšela opět cvaknutí klíče, tak jsem si opět lehla na postel. Slyšela jsem přibližující se kroky. Nadechla jsem se, a zavřela oči. A pak...nic. Ticho. Otevřela jsem oči, které se blištili ve slzách. Cítila jsem ho za mnou. Cítila jsem jeho dech. Cítila jsem, že se ke mně naklonil. Byl blíž a blíž. Zezadu mě políbil na tvář, a já se usmála. Tak ráda jsem cítila jeho rty na mé pleti. Zavřela jsem s úsměvem oči, a dala ruku na jeho tvář. Ucítila jsem ne pleť, ale sádru. Otočila jsem se, a políbila ho. "Eriku!" Zasmála jsem se. "Ty jsi to dokázal!" Byla jsem hrozně šťastná. "Co jsi udělal s Philippem?" Zeptala jsem se. "Dostal to, co si zasloužil." Usmál se, a políbil mě. "Meg usnula dole. Zítra ráno odplujeme do Ameriky, ano?" Řekl s úsměvem. "Ano!" Zasmála jsem se. "Christino, já tě miluji." Pošeptal mi do ucha. "Jenom ty necháš mou píseň vzlétnout." Jemně zpíval. "Teď to začíná; hudba noci!"
El Fin, The End, Konec
