Rozespalá jsem rozhrnula závěs u okna. V Itálii jsme ještě nebyli, tam kde jsme byli padal sníh. To mi připomnělo, že se blíží Vánoce. Děti venku skotačily a dělaly andílky do sněhu. Pousmála jsem se. Když v tom jsem spatřila znovu dva četníky. Šli k vlaku, ale nebyli z Francie. Měli jinou uniformu. Mluvili k jednotlivým lidem a přitom v ruce drželi kresbu. Na papíře byl portrét muže...s...maskou?! ,,P-panebože...Eriku, Meg probuďte se! Kruci vstávejte!'' Třásla jsem Erikem. Popadla jsem šaty a zmuchlala je. ,,Vstaňte! Jsou tady četníci! Hledají nás!'' Erik rychle vyskočil z postele. ,,Sakra!'' Meg rychle vzala mýdlo z koupelny a všichni tři jsme vypadli z pokoje. U vchodu do vlaku jsme viděli četníky. ,,Tudy jít nemůžeme.'' Zvolala Meg. Erik se podíval nahoru. ,,Pojďte rychle, vytáhnu vás.'' Ukázal na okno na stropě. Zapřel se a přitáhl se ke stropu. Lehl si na střechu a rychle nás vytáhl. Četníci nás ale zahlédli. ,,Stát!'' Lekli jsme se, přeběhli dva vagóny a seskočili ze střechy. ,,Jménem policie Německé republiky stát!'' Tak jsme byli v Německu. Musíme se odsud nějak dostat, kruci. ,,Poslední výzva pro všechny cestující; Parník Brittanic odplouvá do Londýna již za pět minut.'' To byla naše šance. Musíme se tam dostat.
