,, To je neuvěřitelné. My jsme se sem vážně dostali.'' Řekl Erik. Plavba byla dlouhá, pluli jsme celou noc a den. ,, Christino, Christino...vstávej, jsme v Anglii. Ucítila jsem jeho studenou dlaň na mé tváři. Rozespale jsem otevřela oči. Erik se na mě usmál a Meg do mě zezadu šťouchla. ,,Pojď Christino, musíme se dostat nějakým kočárem do Londýna.'' Řekla. Ach, ta úleva, když člověk stojí nohama pevně na zemi. Oslnivý jas slunečních paprsků mi padl do očí a já začala mžourat. Erik dal peníze kočímu, ať nás odveze na sídlo de Chagny. Odtamtud přistoupíme na vlak. Kočár s námi hrkal a drncal po kamenité cestě. Asi za hodinu jsme přijeli na sídlo de Chagnyových a vystoupili z vozu. U brány postávali dva mladí muži. Jeden z nich mi někoho připomínal, to je zvláštní. Ne, nemůžu znát nikoho z Anglie. Oba dva mladíci na nás upírali zrak, vzala jsem za ruku Erika a vykročila směrem od zámku. ,,Hej, Malá Lotte!
Kde jsi byla tak dlouho?'' Ozval se hlas. Otočila jsem se a viděla, že mladíci běží k nám. Ach, Malá Lotte...Tak krásně mi říkal jen jeden člověk na světě: Raoul. Hned se mi začaly vybavovat vzpomínky na mé rozkošné dětství. ,,Christino, moc rád tě zase vidím.'' Řekl Raoul. ,,Raoule.'' Obejmula jsem ho. Erik se na nás díval. ,,Christino, ještě jsi mě nepředstavila.'' ,,Ach, promiň. Tohle je má nejlepší přítelkyně Meg Giryová. No, a...ehm...Tohle je můj emm...dobrý přítel Erik Destler.'' Řekla jsem. ,,Jsem její snoubenec.'' Řekl rychle Erik. Zkousla jsem si lehce dolní ret na jedné straně. ,,Aha, těší mě.'' Odpověděl Raoul. ,,Slečno Giryová, rád vás poznávám.'' Meg se roztomile zaculila. ,,Jestli si vzpomínáš, tak tamhle u brány postává můj bratr Philippe. Jako malí jsme si četli a chodili na pikniky.'' Pousmál se. ,,Vzpomínám si.'' Usmála jsem se. Nastalo ticho, byl slyšet pouze chladný vítr. ,,Nač tu jen tak postávat. Pojďme dovnitř, zvu vás na večeři, můžete i přespat.'' Podívaly jsme se na sebe s Meg a usmály se. ,,Dobrá, asi to všichni přijímáme. Ale můžeme pouze na jednu noc, musíme do Londýna.'' Řekl Erik. Zamířili jsme k bráně a pozdravili Philippa. Vešli jsme dovnitř.
