Po výborné večeři se Erik postavil; ,,Messiers de Chagny, moc vám děkujeme za přivítání, ale jsme na cestě do Londýna. Snad nás prominete když teď budeme pokračovat v cestě.'' Řekl. ,,Ale kam byste chodili v takové zimě, zvláště dnes, na štědrý večer.'' Usmál se hrabě Filip. A jo, vždyť jsou Vánoce. Myslela jsem si. Z toho stresu jsem úplně zapomněla. Meg se na mě podívala; ,,Christine, tak to tady můžeme jednu noc přespat, ne?'' Špitla na mě. Otočila jsem se na Erika, ale on mi dával jasně najevo, že ne. ,,Ovšem že ano.'' Nenechala jsem se nim ovlivnit. Erik si sedl na židli, a plácl se svou rukou po tváři. Raoul nás zdvořile doprovodil nahoru, do našeho pokoje. ,,Vy ne monsier, vy máte pokoj naproti.'' Zadržel Erika. ,,Dobrou noc Christine, dobrou noc Meg.'' Řekl, a zavřel dveře. Padla jsem na postel. ,,Veselé Vánoce.'' Slyšela jsem Erikův hlas zvenku. ,,Hej, ty! Nech toh-...'' Slyšela jsem křičet Erika. ,,Nééé...Christ-...Meg...Pom-...'' Křičel. Vrhla jsem se ke dveřím, ale byly z venku zamčené. ,,Co budeme dělat?!'' Zpanikařila Meg.
