Other

•Erin

,,jak bych na tebe mohla zapomenout co večeře?" Ozvalo se z telefon a já si povzdechla. ,,celou dobu jsem byla v pokoji." Pak jsem ztišila hlas. ,,a matka ze mě udělala psychicky nemocnýho člověka" slyšelajsem jak se Paige na druhé straně směje. ,,to není vtipný. Dokonce řekla že to co jsem já tak pracně navařila že vařila ona" zašeptala jsem znovu. ,,jo holka hodl to máš těžký. Ale pryč od tohle. Mluvila sis Justinem?"
,,jo volal mi. Odjíždí až šestýho takže tento rok strávíme čtvrtý červenec bez tebe. Já umřu jen s Justinem je ti ti jasné Paige" řekla jsem Paige a ta se zase rozesmála. ,,vždyť je s ním sranda." Dostala ze sebe. ,,to jo ale je to Justine. Víš že občas ty jeho naražky překračují meze" řeknu. ,,jo ale věř mi tohle zvládneš" řekla. ,,hele promiň volá mě mamka musím jí donýst svůj zabalený kufr. Slibuju že ti budu volat" řekla a já si povzdychla. ,,budeš si myslíš že bych bez tebe zvládla celý prazdniny. Odpověď je ne. A vzhledem k tomu že nebudeš ve státech budeš mi aspoň volat. Čau" řekla jsem a pak jsem slyšela jak se směje a pak už jen pípnutí což znamenalo konec hovoru. Jenže až teď jsem si uvědomila že mě někdi celou dobu pozoruje zvedla jsem oči a setkala se s jeho očima. Sledoval mě. Doufejne že se to matka nedozví. Prohlédla jsem ho a uznala že tohle bude Dylan. Ten měl vždycky o trochu delší vlasy než Jacob. Narozdíl od něj je měl skori černé a nosil je v rozcuchu. Měl nádherné oči. Bylo to jakoby jste vzali modrou počmárali s ní papír a bílá místa vyplnili zelenou. Měl celkem ostré rysy po svém otci a byl tak o hlavu vyšší než já.
Když jsem si uvědomila že bych měla zmizet rychle jsem vběhla do pokoje a zatáhla závěsi. Ten kluk mě viděl. A pokud poslouchal náš hovor tak mu muselo dojít že takhke se psychicky nemocný člověk nechová. Tohle by nedišlo jen debilovi. Prosím ať je to debil. Sakra na co to myslím. Já fakt nejsem v pořádku. V tom mi zapískal mobil.

Justin🥴😎
Zítra budu v deset u vás

Já
Jasně. Dík že mě zachráníš před rodičema.🙏

Justin🥴😎
Jsem hold tvůj princ😂.
Dobrou noc😴

Já
Jasně a na bílém koni.🥺😁
Dobrou😉

Převlékla jsem se do pyžama a lehla si s knížkou do postele. Dneska radši do koupelny chodit nebudu. Moc velký risk. Po dnešku už ne. Stačilo že mě tu byla kontrolovat Cassidy po tom co šly nahoru. Řekla mi že jestli mě jen uvidí jsem prý mrtvá. Jemi jasné že by si něco vymyslela a řekla to rodičům ti by samozřejmě věřili jí. Vždycky říkají. ,,komu myslíš že budeme věřit starší Cassidy nebo tobě která je mladší a nevychovaná?"
Dělají z toho že je Cassidy o pět minut starší hroznou vědu. Jako by byla starší o tři roky. Nesnáším to. Ale ještě víc nesnáším to že nevím proč mě rodiče vlastně nemají rádi.
Zhasnu lampu a naposled se podívám k oknu a vzpomenu si na toho kluka a pak usnu. Nejradši bych se už nikdy neprobudila jelikož zítřejším dnem začalo něco co nikdo nemohl čekat a já taky ne......

Takže tady máte první kapitolu v roce 2020 doufám že jste si všichni užili rok 2019 jak se patří a rok 2020 přivítali s otevřenoj náručí. Šťastný nový rok🥳❤
I love you🥰❤💋

__vall