Other

•Erin

Tak s tímhle jsem totálně nepočítala. Myslela jsem že je stejnej jako Cass ale on je jinej. Je milej a docela dost přátelskej. Vůbec nechápu jak se stalo že se spolu díváme na film. ,,proč vlastně nejsi na párty?" Zeptala jsem se ho. ,,já ani nevím. Dřív než jsme se sem přestěhovali jsem vymetal kde jakej klub a párty beze mě nebyla. Jenže teď nemám náladu na lepící se a opilou Cass a její uječený kamarádky" i přesto že před tím nazval Cass pijavicí mě stále udivuje. Vůbec bych nečekala že bude takovýhle. Prostě jsem myslela že bude jinej jako ti kamarádi Cass. ,,hele můžu se tě na něco zeptat?" Ozval se vedle mě a zaklapl notebook. ,,asi jo" řekla jsem váhavě. ,,ty nejsi nijak psychycky nemocná nebo něco takovýho že jo?" To se dalo čekat. ,,ne nejsem" zvedla jsem se z postele a došla k oknu. ,,a nikdy jsem nebyla" dodala jsem. ,,a ty by jsi měl jít už domů" řekla jsem když nic neříkal. ,,hele nechtěl jsem tě urazit- já-tohle....." koktal vážně koktal. ,,běž mě to nevadí" zalhala jsem. ,,tak dobře ale já tě nenechám jen tak" řekl a zavřel za sebou dveře. Já se svezla zády po stěně a vydechla. Tohle bylo..... super, milý, úžasný...sakra ne nene tohle bylo hrozný. Proč přišel za mnou.... Sakra tohle bylo hodně divný divnější už to bejt ani nemohlo.

V duchu jsem nadávala na Dylana jelikož už přes dvě hodiny se snažím usnout a bez úspěchu. Jak se vyvíjí párty netusím a dolu se mi nechce.
Píp, píp, píp, píp, píp, píp. Zatracenej mobil. S nadávkami jsem po něm šáhla a podívala se kdo mi píše.

Dylan:
Promiň.

Nechtěl jsem se tě dotknout.

Mooc se ti omlouvám.

Napiš mi.

Prosím odpusť mi.

Budu doufat že už jsi šla spát a proto mi neodpovídáš.

Ani na jednu zprávu jsem neodpověděla. Ne že bych nechtěla dokonce jsem i jednu napsala ale stále jsem měla v hlavě to jak je zvláštní že za mnou přišel. Nikdo se o mě nikdy nezajínal kromě Paige a Justine. Vždycky jsem to byla jen já. Sama. Sama na vše a celý svět. Byla jsem zvláštní a jiná. Taková jakou mě život naučil bejt. Ale díky tomu si ode mě lidé jako Cass a Dylan drželi odstup tak proč za mnou dnes Dylan přišel? Pořád mám otázky a žádné odpovědi.
Tak mu napiš.... Ne nesnáším svoje svědomí. Rozhodně mu nenapíšu. Ne dnes. Potřebuju si to přes noc promyslet. Možná mu napíšu zítra. To bude lepší nápad.

Znovu jsem si lehla a tentokrát vypnula mobil. Pokusila jsem se vypnout mozek. Což se mi po chvilce povedlo a já konečně usnula. S myšlenkou že zítra ráno mu určitě napíšu. Je mi jasný že i kdybych nechtěla stejně by ta malá část mě co chce ať se mi to líbí nebo ne vyhrála.
Ale teď dobrou noc.