Dream life

7

Nelly
Ráno jsem se probudila dříve než Naty. Vypadala celkem roztomile. ,,Naty“ šťouchla jsem do ní prstem. ,,Nesahej na mě“ zamumlala ze spánku a já jsem hodně obtížně zadržovala smích. Holt Naty je fakt velký spáč, stejně jako já. ,,Naty“ promluvila jsem trochu hlasitěji.
,,Nech mě spát“ otočila se zády ke mně. Probudit ji bude těžší než jsem si myslela. Musím to zkusit nějak jinak. Dostala jsem nápad a pokud to nezabere tak ji poliju ledovou vodou.
,,Naty, Nate stojí za dveřmi a čeká na tebe, chce s tebou mluvit“ řekla jsem vážným tónem. Na tohle už slyšela a okamžitě si sedla a tím jsme se bouchly do čela, protože jsem se nad ní skláněla. Celkem to bolelo, ale já jsem se snažila popadnout dech ze svého záchvatu smíchu. Ona se na mě nechápavě dívala. ,,Potřebovala jsem tě nějak vzbudit a jak vidíš tohle zabralo.“ Ona si lehla a zavřela oči. Chvíli jsem se na ni dívala, jestli to jako myslí vážně, a po nějaké době jsem si uvědomila, že zase vážně usla.
Protočila jsem panenky, vstala a zamířila do koupelny. Tam jsem si vzala kýbl a napustila ho až po okraj ledovou vodou. Bylo to docela těžké, ale i tak jsem to zvládla odnést do pokoje, položila jsem to vedle postele a zkusila ji ještě jednou probudit slovy. ,,Naty vstávej!“ a ona nic, jen si tam dál spokojeně ležela. ,,Fajn řekla sis o to.“ Vzala jsem kýbl a celý obsah vylila na ni. Ona bleskově vletěla na nohy a podívala se na mě vražedným pohledem. Já jsem se na ni vítězně usmála. Její tílko a šortky byly durch mokré, stejně jako moje postel, ale to je mi jedno hlavně že se mi ji povedlo probudit. ,,Pojď jdem se nasnídat nebo spíš naobědvat.“ ,,Počkej chvilku“ řekla a odběhla do koupelny. Mezitím jsem si vzala mobil a podívala se na nové upozornění, ale najednou jsem byla celá mokrá. Zvedla jsem oči od mobilu a tam stála Naty s kýblem a smála se. ,,Ty potvoro!!“ Moje tričko, dlouhé po kolena, se na mě lepilo. ,,Fajn teď už můžeme jít“ řekla spokojeně. Sešly jsme dolů do kuchyně. ,,Tak co si dáme?“ podívala jsem se do ledničky. ,,Hmmm.... co třeba vajíčka a zeleninku“ řekla Naty. Já jsem vytáhla vajíčka, cuketu, papriku a rajčata. Zeleninu jsem hodila Naty, ať jí nakrájí, a já jsem se vrhla na vajíčka. Po půl hodině vaření jsme měly hotovo. Nebylo to nic těžkého, ale  kuchyň i tak vypadala jako po výbuchu. ,,Tady vybuchl granát nebo co?!“ zasmál se Nate a podíval se na nás. ,, Proč jste mokré?“ prohlížel si nás a přitom mu v očích rošťácký jiskřilo. ,,No... snažila jsem se jí vzbudit a tahle potvora mi to oplatila tím, že mě polila taky“ propálila jsem Naty pohledem a ona se uchechtla. Najednou do místnosti přišel Bishop hladově si mě prohlédl a zavrčel ,,Běžte se převléct, takhle se tu promenádovat opravdu nemůžete“ ,,Ty mi rozkazovat nebudeš a navíc jsi u mě doma a tady jsou moje pravidla“ odsekla jsem. ,,Na pravidla ti kašlu“ protočil panenky.
,,Běžte se laskavě hádat někde jinde, tady na to není nikdo zvědavý“ vložil se do toho Nate. Já a Bishop jsme ho propálili pohledem. Naty a Nate raději odešli pryč a nechali nás o samotě. Zlostně jsem se na něj podívala a on měl na obličeji typický chlapský úšklebek. ,,Jak jste se sem vlastně dostali“ řekla jsem otráveně. ,,Jednoduše, přespali jsme tu“ řekl s úsměvem. ,,Kdo všechno?“ nadzvedla jsem obočí. ,,No já, Nate, Brantlay, Jase, Ace, Hunter, Chase, Cash, Saint a Elli.“  ,,A kdo vám jako povolil tady přespat!?“ řekla jsem naštvaně. ,,No já. Proč bychom spali někde v hotelu, když můžeme spát tady“ řekl arogantně. ,,Jsi arogantní debil“ zavrčela jsem. Jo sice jsem včera říkala, že ho miluju, ale to je tak obrazně řečeno. Dost se mi líbí a v těch knížkách je totálně úplně moc úžasný, ale když jsem naštvaná tak jsem naštvaná a nevím co mluvím. Dokážu se naštvat kvůli úplně blbosti, ale většinou ten vztek zadržuju, ale někdy se to nepovede a veškerá ta zlost vyjde ven a dokáže mě uklidnit jenom metal a ještě jedna věc. ,,Takhle se mnou nemluv kotě, jinak toho budeš příště dost litovat“ řekl dost vážně až mi z toho přeběhl mráz po zádech. Otočila jsem se a naštvaně odešla do pokoje a zamkla se tam. Pustila jsem si metalové písničky a nechala je, aby mě postupně uklidnily.

Naty
Povídali jsem si s Nateem. Nebo spíš on povídal a já se na něj dívala a pomalu ho svlékala pohledem. Z mého pohledu mě vyrušila Nelly, která kolem mě proběhla. Vyběhla schody a práskla za sebou dveřmi. Po chvíli se celým domem ozývala metalová hudba. ,,Paráda Nelly je zase naštvaná“ řekla jsem si v hlavě a šla do kuchyně, kde seděl Bishop. ,,Co jsi jí řekl?“ zeptala jsem se zvědavě a opřela se o rám dveří. Zvedl hlavu a zadíval se na mě. ,,Nic... Proč bych jí měl něco říkat?“ ,,No já nevím, ale něco jsi jí musel říct, protože je fakt dost naštvaná.“ ,,Jak víš, že je naštvaná, to jako cítíš to co ona nebo co?“ podíval se na mě a zvedl obočí. ,,Neeee necítím to co ona, ale poznám když je naštvaná a je naštvaná fakt dost, protože ta hudba jde slyšet až do garáže, většinou si jí dává do sluchátek, aby nešlo poznat, že je naštvaná.“  ,,To jako podle písniček poznáš co má za náladu?“ zeptal se udiveně. ,,Jo, když je naštvaná poslouchá metal, když je happy tak poslouchá rap, když je sad tak poslouchá Justina Biebera nebo Selenu Gomez a když má šílenou náladu tak poslouchá všechno ostatní“ dokončila jsem svůj krátký monolog a podívala se na překvapeného Bishopa. ,,Páni... vy dvě jste asi hodně dobré kamarádky.“
,,Nelly má jenom dobré kamarádky, tohle o ní ví všichni. Nemá nějaké falešné kamarády a když ji někdo štve tak ho pošle doprdele a už se sním nebaví, je fakt upřímná, i když to v tu chvíli není úplně vhodné“ uchetla jsem se. ,,Hmmm.... a jak Nelly uklidníme?“ zeptal se mě. Pokrčila jsem rameny. ,,Nijak. Kdyby teď za ní někdo šel, tak by se už nevrátil a Nelly by byla naštvaná ještě víc. Nezbývá nic jiného než čekat.“

Nelly
Už tu v pokoji sedím pár hodin. Myslím že minimálně 3 to už budou. Už se i pomalu uklidňuju ale pořád jsem naštvaná, ale horší je, že já ani nevím, proč jsem naštvaná. Musím to nějak ze sebe dostat a na to pomáhají jenom dvě věci. Buď metal, ale ten teď nepomohl, a nebo trénink. Takže si půjdu zacvičit, buď půjdu skákat salta a nebo půjdu mlátit do boxovacího pytle. Jelikož na salta nemám náladu tak zvolím ten box. Převlékla jsem se do svých oranžových Nike kraťasku a podprsenky. Obvázala jsem si ruce obvazy a udělala si culík. Vzala jsem si mobil a odemkla dveře. Doufala jsem, že nikoho nepotkám, a když potkám, tak ho budu jednoduše ignorovat. Sešla jsem dolů po schodech a zamířila si to do místnosti, kde mám takovou malou tělocvičnu. Když jsem procházela kolem obýváku, všichni se na mě podívali. ,,Hej Nelly, kam jdeš? A proč máš obvázané ruce?“ zeptal se mě Nate, ale já jsem ho ignorovala, stejně jako všechny pohledy, které na mě všichni upírali. Naty moc dobře věděla, co jdu dělat, vždycky, když mám obvázané ruce, jdu dělat jednu jedinou věc. Když jsem došla do té své tělocvičny, tak jsem do repráku zapojila mobil a pustila si metal. Celou místnosti se ozval řev Arch Enemy, hrála mi má oblíbená písnička You Will Know My Name. Postavila jsem se před pytel a začla boxovat. Ve chvíli kdy jsem uslyšela refrén, začala jsem zpívat, no tomu se nedá říkat zpěv, spíš jsem začala řvát.
,, Do you see me now?
Do you hear me now?
You will know my name
Do you see me now?
Do you fear me now?
You will know my name“
Zbožňuju tu písničku.

Už tu jsem asi hodinu a půl. Kapou ze mě kapky potu a myslím, že už jsem klidná. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že už je půl deváté večer. Vypla jsem hudbu a vydala se do pokoje. V obýváku zase všichni seděli. Když jsem kolem něj procházela tak mě zastavila otázka od Naty. ,, Už jsi v pohodě?“ zeptala se starostlivě. ,,Jo“ řekla jsem zatímco jsem si sundávala obvazy. ,,Co jsi vlastně dělala?“ zeptal se zvědavě Nate. ,,Šla jsem boxovat“ řekla jsem a odešla do pokoje. Ještě pořád nemám náladu se s nimi bavit, ale naštvaná už nejsem. Vzala jsem si ze skříně čisté pyžamo, protože moje spací tričko mi ráno polila Naty, a šla jsem do sprchy. Umyla jsem si vlasy a použila svůj oblíbený broskvový sprcháč. Vylezla jsem ze sprchy a oblíkla se. Na sobě jsem měla krátké šortky a bílé tílko, které odhalovalo proužek mého bříška. Šla jsem si rovnou lehnout do postele, protože to boxování mě dost vyčerpalo, ale zjistila jsem, že ta postel je pořád vlhká od ranního budíčka. Ležet ve vlhké posteli je dost nepříjemné, takže jsem se zase zvedla a zamířila do koupelny. Vzala jsem fén a šla zpátky k posteli. Začala jsem jsem ji fénovat, aby co nejrychleji uschla. Po nějaké době už byla suchá. Položila jsem fén na zem, protože jsem moc líná ho uklidit, a lehla si. Přemýšlela jsem. Proč jsem se vlastně dneska tak naštvala? S touhle myšlenkou jsem pomalu upadla do říše snů.