Dream life

9

Nelly
,,Hra začala" uchechtl se nějaký hlas. Nechápu to. Jaká hra? ,,Zdrhej" křikl další hlas. Ten hlas jsem už poslechla. Otočila jsem se a rozběhla se neznámo kam. Běžela jsem tmavým, strašidelným lesem. Všude byla tma a kolem mě pobíhaly nějaké tmavé stíny. Byla jsem vyděšená až k smrti a to se normálně moc nebojím. ,,Utíkej" křikl nějaký hlas a začal se smát. ,,Jsi pomalá" zasmál se další. ,,My tě vždycky chytíme" křikl další. ,,Pomalá, pomalá, pomalá“ zasmálo se jich víc. Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla, přeskakovala spadané větve, pod nohama mi křupaly větvičky a suché spadané listí. Začala jsem zpomalovat, už jsem nemohla skoro dýchat. S běháním jsem na tom hodně špatně. Najednou do mě někdo ze zadu strčil, a já jsem spadla na zem. Uslyšela jsem smát se deset hlasů. ,,Nechte mě být!" křikla jsem po nich, ale oni se začali smát ještě víc. Otočila jsem se a viděla nějakou osobu vycházející ze tmy. Viděla jsem jenom její nebo jeho siluetu. Nemám ponětí, kdo to je. ,,Prohrála jsi kotě, chytli jsme tě" řekl nějaký mužský hlas a začal se smát. Ten hlas znám, někoho mi připomíná. A pak mi to došlo. ,,Bishope?!“ Vyděsila jsem se, je to úplně jako ten sen. ,,Co po mě chcete?!“ zaptala jsem se hnusně. ,,Jenom se zeptat na pár otázek“ odpověděl klidně a na tváři se mu objevil ďábelský úsměv. Nebudu lhát, ale fakt jsem se ho teď bála. Nesmím na sobě nechat znát, že se bojím, musím být silná. ,,Zeptat na pár otázek?“ řekla jsem hnusně. ,, Vy mě tady honíte v lese za bouřky, vyděsíte až k smrti, jenom aby jste se mě zeptali na pár otázek?“ prskla jsem po nich. Sice se jich bojím, ale teď jsem fakt naštvaná. ,,Aaaa... kočička vystrkuje drápky“ zasmál se Brantlay, propálila jsem ho pohledem. Rychle jsem se se postavila na nohy, už mě nebavila tam jen tak sedět. ,,Fajn dejte jí na hlavu ten pytel“ řekl z ničeho nic Bishop. Záporně jsem zakývala hlavou a zase se rozběhla pryč. Sice vím, že mě dřív nebo později chytí, ale tohle si rozhodně nechám líbit. Běžela jsem ani nevím kam. Uviděla jsem před sebou strom, který měl dost větví na to, aby se na něj dalo vyšplhat. Doběhla jsem k němu a vylezla jsem nahoru. Třeba si mě nevšimli a já jsem tady v bezpečí. Byl odtud nádherný výhled. Jediné čeho se teď bojím, že je bouřka a já sedím na stromě, do kterého může kdykoliv udeřit blesk. Podívala jsem se dolů a tam na mě zírali kluci. ,,Kotě pojď dolů nebo si tam pro tebe vylezu“ zařval na mě Bishop. Teď bych asi radši slezla dolů, protože tam je určitě víc bezpečno než na stromě za bouřky, ale má to jeden háček, já nevím jak dolů. ,,No tak pojď dolů vážně se mi tam pro tebe nechce“ zařval zase Bishop. Já jsem záporně zakývala hlavou. ,,Ne“ špitla jsem a chytla se pevněji toho stromu, abych nespadla. Zavřela jsem pevně oči, protože ta výška mi moc nedělala dobře.,,Tak fajn jdu si proto tebe“ zařval Bishop, po chvilce se u mě objevil. ,,Tak pojď, jdeme dolů“ řekl klidně a já jsem ještě víc zmáčkla ten strom. ,,No tak  pusť ten strom a pojď.“
Já jsem záporně zakývala hlavou. ,,Nelly... není tady bezpečno, vždyť je bouřka.“ Otevřela jsem oči a viděla ty jeho tmavě zelené oči, ve kterých jsem se ztrácela. ,, Pojď musíme dolů“ řekl znova. ,,Ale já nevím jak“ špitla jsem. ,,Ahaaa.... Tak tady je ten problém“ zasmál se. ,,Pojď opakuj to všechno po mně a neboj nic se ti nestane“ upřímně se na mě usmál. ,,Tak fajn“ řekla jsem nervózně. Společně jsem slezli dolů, dost se mi ulevilo, když jsem cítila pevnou zem pod nohama. ,,Takže mám pro tebe nabídku“ řekla Bishop. ,,Buď půjdeme domů a odpovíš nám upřímně na pár otázek a nesmíš nám lhát a nebo tě budeme dál děsit dokud nám na ně neodpovíš“ podíval se na mě tázavým pohledem. ,,Beru tu první možnost“ řekla jsem rychle nad tou druhou jsem radši nepřemýšlela, dneska už mě vyděsili dost. Společně jsme se vydali ke mně domů. Po cestě jsem se začala klepat, ne protože bych se bála, no možná jsem se furt trošku bála, ale hlavně proto, že mi byla nehorázná zima. Bishop si toho nejspíš všiml. Přetáhl si přes hlavu mikinu a podal mi ji. ,,Na“ usmál se na mě. Podívala jsem se na mikinu a pak do jeho očí. ,,Ale to přece nejde... Bude ti zima“ řekla jsem starostlivě. ,,Nebude“ zasmál se a mikinu mi strčil do ruky. Oblékla jsem si ji. Voněla nádherně, upřímně teď nevím jestli mu tu mikinu někdy vrátím. Byla mi dost volná a dlouhá kousek nad kolena, a to jsem pod ní měla ještě svoji mikinu. O proti Bishopovi jsem fakt dost malá, sice mám nějakých 170 centimetrů a jsem se svojí výškou spokojená, ale  Bishop je minimálně o 20 centimetrů vyšší, stejně jako všichni kluci tady. Najednou se ozval hlasitý hrom, vyjekla jsem, fakt jsem se dost lekla. Všichni se tomu zasmáli. Bishop si obmotal  ruku kolem mého pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. Cítila jsem se v bezpečí. Tahle milá stránka Bishopa se mi fakt líbí. Po půl hodině jsme došli domů. Doma jsme si sedli do obýváku. ,,Takže můžeme začít s těma otázkáma“ řekl Nate. ,,Byla jsi někdy v Hamptons, dřív než se tam přestěhoval tvůj otec?“ zeptal se Bishop a upřeně se na mě díval. ,,Ne“ odpověděla jsem hned. Chvíli bylo ticho. ,,Fajn“ řekl Bishop bez emocí. ,,Počkat můžu si to ujasnit... Vy jste mě o půl čtvrté ráno vytáhli ven za bouřky, honili jste mě, děsili jste mě pak jsem kvůli vám vylezla na strom, ze kterého jsem nevěděla jak dolů a ty se mě ptáš na takovou primitivní...“  ,,Bože umlčte ji už někdo“ skočil mi do řeči Brantlay. ,,Promiň chtěl by jsi si to semou vyměnit?!“ odsekla jsem hnusně. ,,Kotě uklidni se“ zasmál se Nate. ,, Neříkej mi kotě“ odsekla jsem. ,,Ale no tak... vždyť je to roztomilý“ usmál se šibalsky. ,,Přesně a to já nejsem“ prskla jsem po něm. ,,Má pravdu s tím souhlasím, měli bychom jí říkat třeba kryso“ uchechtl se Brantlay. Ukázala jsem mu prostředníček. ,, Běž do...“ zarazila jsem se. Na mém stehně byla Bishopova ruka a jela čím dál tím výš. ,,Co to děláš?“ podívala jsem se na něj nervózně. ,,Klid poddej se tomu“ zašeptal mi sladce do ucha až jsem se z toho rozechvěla. Sundala jsem jeho ruku ze své nohy, ale on udělal něco, co jsem fakt nečekala, prostě si mě nějakým mě záhadným způsobem přehoupl na sebe, takže teď na něm sedím obkročmo. ,,Co to děláš?!“ zeptala jsem se ještě jednou. Zase mi zašeptal u ucha, ale tentokrát svůdněji. ,,Jak už jsem jednou říkal, poddej se tomu.“ ,,Ne“ odtáhla jsem se od něj. Chtěla jsem z něj slézt, ale on mě držel pevně boky. ,,Pusť mě“ zadívala jsem se mu do očí. ,,Ne“ řekl. Jeho tmavě zelené hlubiny ještě víc ztmavly, byly už skoro černé. ,,Zahrajeme si hru, kdykoliv když si budu myslet, že mi lžeš, udělám něco, co se ti nebude líbit. Rozumíš?“ řekl klidně. ,,Ne nerozumím, nechci hrát žádné...“ ,,Můžete ji už kurva nějak umlčet?!“ skočil mi zase do řeči Brantlay. ,,Já mlčet nebudu a jestli se ti to nelíbí tak si vem svoje věci a můžeš odejít, tohle je můj dům a...“ ,,Kurva už mlč!“ skočil mi do řeči Bishop. ,,Ne“ odsekla jsem. Znova jsem se nadechla a chystala něco říct, ale najednou se na moje rty přisál Bishop. Bylo to úžasné musím uznat, že fakt hodně dobře líbá. Odtáhl se. ,,Tak budeš už mlčet?“ zeptal se. ,,Ne“ zakroutila jsem hlavou. Zmáčkl mi ještě víc boky a znovu mě políbil. Proč mě sakra líbá? To fakt nechápu. Odtáhl se. ,,A teď?“ nadzvedl obočí. Tentokrát jsem už přikývla. ,,Fajn... Hodná holka“ uchechtl se. ,,Tak a teď zpátky k těm otázkám“ zašklebil se Nate, Bishop jenom přikývl. ,,Takže máš kluka?“ zeptal se Bishop, v podstatě se ptá jenom on. ,,Ne“ řekla jsem okamžitě. ,,Miluješ někoho?“ Při téhle otázce jsem si vzpomněla na Marcuse a na to jak mě odmítl, když jsem mu to řekla. Rychle jsem zavřela oči, protože se mi do nich nahrnuly slzy. ,,Ne“ špitla jsem. ,,Dobře“ řekl klidně. Vím, že ví, že mu lžu, ale asi to nechce dál rozebírat. ,,A líbí se ti někdo?“ Po dlouhém přemýšlení jsem mu odpověděla. ,,Jo“ otevřela jsem oči. ,,Kdo?“ nadzvedl obočí. To mu mám jako říct, že se mi líbí on? Ne, to ne, to nepřipadá v úvahu. ,,Na tohle ti odpovídat nebudu“ zamračila jsem se na něj. ,,Proč ne?“ zašklebil se. ,, Proč jo?“ odsekla jsem. ,,Neodpovídej na otázku otázkou“ zamračil se. ,,No tak kdo?“  Byl celý nedočkavý. ,,Neřeknu“ vyplázla jsem na něj jazyk. Přimhouřil oči. ,,Fajn“ vydechl. ,,Ale k téhle otázce se ještě někdy vrátím“ dodal. Protočila jsem panenky, on to prostě nemůže nechat být. ,,Jsi panna?“ Proč se mě ptá do hájku na tohle? Podívala jsem se do země. ,,To je komplikovaný“ řekla jsem smutně. Když jsem byla malá, tak mě táta znásilnil a potom šel kvůli tomu do vězení. Už od pěti let jsem adoptovaná a s tou rodinou jsem žila doteď. Považuji ji za svoji vlastní rodinu, vůbec by mě teď nenapadlo, že je nevlastní, jenže teď se mi ta rodina rozdělila. Mám ráda mamku i moje dva starší brášky, ale do péče mě dostal taťka, mám ho ráda, ale chtěla bych mít rodinu zase po hromadě tak jak to bylo doteď. ,,Proč?“ chytl mě za bradu a zvedl mi hlavu tak, abych se mu dívala do očí. ,,Prostě je“ odsekla jsem. ,,Fajn... K tomuto se taky ještě někdy vrátíme.“ Zamručela jsem, fakt mu na to odpovídat nechci. ,,Tak... A poslední otázka“ uchechtl se. ,,Bojíš se mě?“ Ježíši. Co mu mám jako na tohle odpovědět? ,,Hmm...“ ,,Hmm...co?“ on fakt není trpělivý člověk. ,,Trošičku“ špitla jsem. Všichni se začali smát až na mě. Zkusila jsem zase slézt z Bishopova klína, tentokrát se mi to povedlo. Sedla jsem si vedle něj. Začalo mi být horko, a proto jsem si sundala mikinu. ,,Na“ podala jsem mu ji. ,,Už ti není zima?“ uchechtl se. Zakývala jsem hlavou. A sundala si i svoji mikinu, kterou jsem hodila za sebe, takže teď jsem tady jenom v teplácích a v tílku, pod kterým nemám podprsenku. Bishop se na mě podíval a jeho oči zase ztmavly. Nic neříkal, jenom mě sledoval stejně jako já jeho. Uhla jsem pohledem, protože už mě to začalo znervózňovat. Vzala jsem mobil, abych se podívala kolik je hodin. Pět hodin ráno, fakt se nedivím, že jsem unavená. Zavřela jsem oči a opřela si hlavu o Bishopa. On si kolem mě obmotal ruku a já jsem pomalu upadala do říše snů.