Dream life

8

Nelly
Běžela jsem tmavým, strašidelným lesem. Všude byla tma a kolem mě pobíhaly nějaké tmavé stíny. Byla jsem vyděšená až k smrti a to se normálně moc nebojím. ,,Utíkej" křikl nějaký hlas a začal se smát. ,,Jsi pomalá" zasmál se další. ,,My tě vždycky chytíme" křikl další. Běžela jsem co nejrychleji jsem mohla, přeskakovala spadané větve, pod nohama mi křupaly větvičky a suché spadané listí. Začala jsem zpomalovat, už jsem nemohla skoro dýchat. S běháním jsem na tom hodně špatně. Najednou do mě někdo ze zadu strčil, a já jsem spadla na zem. Uslyšela jsem smát se deset hlasů. ,,Nechte mě být!" křikla jsem po nich, ale oni se začali smát ještě víc. Otočila jsem se a viděla nějakou osobu vycházející ze tmy. Viděla jsem jenom její nebo jeho siluetu. Nemám ponětí, kdo to je. ,,Prohrála jsi kotě, chytli jsme tě" řekl nějaký mužský hlas a začal se smát. Ten hlas znám, někoho mi připomíná. A pak mi to došlo. ,,Bishope?"

*********

Vzbudila jsem se celá vyděšená. Noční můra se mi nezdála už dlouho. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že jsou tři hodiny ráno. Po takovém snu už rozhodně neusnu. Chvíli jsem jenom ležela, protože se mi nechtělo z vyhřáté postýlky, ale začala jsem se nudit. Vstala jsem z postele a zamířila do koupelny, abych se podívala jaké jsem strašidlo. U zrcadla jsem si vyčistila zuby a učesala se. Vlasy jsem nechala volně padat do půlky zad. Make-up nenosím, maximálně tak rtěnku. Převlékat z pyžama se nebudu, přece jsem tu doma a taky jsou tři ráno, to budou ještě všichni spát. Vyšla jsem z koupelny a zamířila do obýváku, když nemůžu spát tak si pustím nějaký film, ale ještě si zajdu pro něco k pití do kuchyně. Uvařila jsem si čaj s citronem a medem a šla do obýváku. Jak jsem procházela chodbičkou, uslyšela jsem hlasy, které vycházely z obýváku. Vešla jsem tam a uviděla kluky jak si o něčem povídají. Jako první si mě všiml Bishop. ,,Proč nespíš?" zeptal se Bishop a tím upoutal pozornost ostatních. ,,Už neusnu" řekla jsem klidně. ,, Proč?" zeptali se všichni naráz. ,,Měla jsem hnusný sen a potom nikdy neusnu." ,,A copak se ti zdálo?" vyzvídá Nate. ,,Nebuď zvědavý, budeš brzo starý" vyplázla jsem na něj jazyk. ,,A proč nespíte vy?" zeptala jsem se a čekala na jejich odpověď. ,, Nebuď zvědavá, budeš brzo stará" řekl Nate se smíchem. Jeho odpověď jsem ignorovala a podívala se na Bishopa. Zjistila jsem, že se na mě dívá, a přitom mu v očích jiskřilo. Bylo mi to dost nepříjemné, když mě pozoruje a po tom snu to je o dost horší. Dívala jsem se na něj se strachem v očích. Po nějaké chvíli si všiml, že se na něj dívám. ,,O něčem si tu povídáme" řekl a olízl si spodní ret. ,,Jestli chceš můžeš tu zůstat s námi" nabídl mi Nate. ,,Ne, díky" řekla jsem nejistě, protože upřímně se teď po tom snu Bishopa bojím. Odešla jsem do další místnosti, kde je televize. Rozhodně jsem tam s nima zůstat nechtěla, mám teď celkem strach a z Bishopa budu mít větší respekt. Párkrát se mi stalo, že se moje sny vyplnily, tak doufám, že tohle nebude ten případ. Z mého přemýšlení mě vyrušil hlasitý smích. Přešla jsem ke dveřím a pootevřela je, abych líp slyšela co si povídaj. ,,Viděli jste, jak se mě bála?" řekl Bishop a začal se smát. ,,Jo, takhle moc vyděšeného člověka jsem ještě neviděl a to se tě bojí fakt dost lidí" zasmál se Brantlay. ,,Jsem zvědavý jak se bude tvářit po té naší akcičce" zasmál se Bishop. Cože? Po jaké akcičce?! Teď mi nahání hrůzu ještě víc. Zavřela jsem dveře a rovnou je i zamkla. Sedla jsem si do křesla a zařvala na ně. ,,Já vás slyším, zdi jsou tu jak papír!!" A kurva, co jsem to právě řekla? Doprdele, proč první musím něco říct a pak až začít myslet? Zaposlouchala jsem se, ale neslyšela jsem nic, všude bylo ticho. Bylo to divný. Najednou jsem slyšela velkou ránu. Otevřela jsem dveře. Všude bylo ticho a tma. Že bych měla vidiny? Že by tady kluci nebyli. Nikdo nikde. Podívala jsem se z okna. Paráda, venku je bouřka. Nesnáším bouřky. Přešla jsem do obýváku a pustila televizi, abych se tolik nebála. Vzala jsem si deku a zachumlala se do ní. Po chvíli mi začal zvonit mobil. Podívala jsem se na obrazovku, na které bylo napsáno Nate. Vzala jsem mobil a přiložila si ho k uchu. Vůbec nechápu proč mi volá o půl čtvrté ráno. ,,Nate?" zeptala jsem se do mobilu. Ticho, že by to nějak vypadlo. ,, Sestřičko? Mám na tebe prosbičku" ozval se. ,,No a jakou?" Co po mě může chtít o půl čtvrté ráno? ,,Noooo... S klukama jsme se chtěli projít, zašli jsme tady do toho lesa, co je za domem a.... nooo..." odmlčel se. ,,Noooo... Co?" řekla jsem podrážděně. ,,My jsme tak trošku mírně zabloudili a nevíme, jak se dostat zpátky." Nadzvedla jsem obočí, i když vím, že mě nevidí. ,,To si ze mě děláš srandu nebo co?" ,, Nedělám si srandu. Prosím tě sestřičko pojď nám pomoct, díky pa." Podívala jsem se na mobil. On mi to típnul!? Má štěstí, že lidem ráda pomáhám. Šla jsem do pokoje a vytáhla černé tepláky, tílko na spaní si nechám, ještě jsem si vzala mikinu, boty a šla za nimi. Venku sice nepršelo, ale blesky a hromy tam byly. Bojím se jenom dvou věcí pavouků a bouřky. Bouřky se bojím, i když jsem doma v posteli, ale být za tokového počasí venku je ještě horší. Podívala jsem se na ten strašidelný les, co je za domem. Absolutně se mi tam nechce, ale i když si to nechci přiznat, mám Natea ráda a nechci, aby se mu něco stalo. Vešla jsem do toho strašidelného lesa a začala volat na kluky. ,,Nate!!" Zakřičela jsem do toho tmavého lesa, všude bylo ticho, nikdo se neozýval. Najednou kolem mě něco zašustělo. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. Byla tady dost divná atmosféra, necítila jsem se tu bezpečně. ,,Nate, vážně kde jste, já se tu fakt bojím, nesnáším bouřky!" zakřičela jsem mezi stromy. Zase nic. Jestli je tohle nějaký blbý vtip tak je Nate mrtvej, fakt jako mrtvej, já si nenechám nic od nikoho líbit. Od někud jsem zaslechla smích, aspoň myslím a nebo mám slyšiny? Mám pocit, že jsem teď viděla proběhnout nějaký stín. A zase ten smích, tohle se mi už rozhodně nezdálo. Otočila jsem se a za mnou stálo deset stínů. ,,Hra začala" uchechtl se nějaký hlas.