Dream life

22

Naty 
Je jedna hodina odpoledne a Nelly pořád spí. Včera toho dost vypila nechápu, proč když to nemá ráda, ale moc jsem ji neřešila, protože jsem si chtěla užít narozeniny s ostatními. Určitě měla nějaký důvod, proč pila. Pořád ještě vyspává a určitě bude mít velkou kocovinu. No a já se jí můžu pomstít za ten včerejší budíček. Udělám jí to samé co ona mně, akorát pro ni to bude tak tisíckrát horší. Vzala jsem tu plynovou houkačku a šla do jejího pokoje. Je rozpláclá přes celou postel a spokojeně oddechuje. Uvidíme jak bude reagovat. Dala jsem ji tu houkačku k uchu a spustila ji. ,,Teroristi!! Všichni rychle pryč!!!" vykřikla a spadla z postele. A já dostala totální záchvat smíchu. ,,Moje hlava" chytla se za ní. ,,Ale co pak my máme kocovinku" řekla jsem jízlivě a poměrně nahlas, jen ať si to užije, já ty její budíčky taky trpěla. ,,Proč jsi toho tolik vypila?" zeptala jsem se. ,,To neřeš" zakňučela. ,, Pojď dám ti nějaké prášky" povzdechla jsem si.

Nelly
Odešla jsem s Naty do kuchyně a ona mi dala prášky. Moje hlava mi úplně třeští. Doufám, že ty prášky pomůžou. ,,Jdu si dát sprchu" řekla jsem zničeně. Ledová sprcha vždycky pomůže. Vlezla jsem do sprchového koutu a pustila nejvíc ledovou vodu. Stála jsem tam dobrých pět minut a bylo mi o něco líp, ale pořád mizerně. Oblékla jsem se do tepláků a trička a lehla si na postel a zabořila hlavu do polštářů. Otevřely se dveře. ,,Nelly jedeme ke mně" poznala jsem Bishopův hlas. ,,Nikam nejdu" odsekla jsem. ,,Dělej, pojď" řekl rázně. ,,Ne." ,,Dělej!" zařval a moje hlava doslova umírala. ,,Neřvi třeští mi hlava" zakňučela jsem. ,,Nelly pojď. Můj otec ti chce někoho představit" řekl vážným tónem a já ho už ignorovala. Už jsem několikrát odmítla tam jít a svůj názor nezměním. Nemám v plánu jít za jeho otcem je až moc děsivý. Sice Bishop je taky někdy děsivý, ale jeho otec je děsivější, a navíc u Bishopa jsem si na devadesát devět celá devět procent jistá, že by mi neublížil. ,,Tak fajn. Jak chceš. Když nejdeš dobrovolně, tak si poradím jinak." Nechápavě jsem se na něj podívala. ,,Jak to m..." ani jsem to nestihla doříct, protože si mě přehodil přes rameno, jako bych nic nevážila. ,,Okamžitě mě dej na zem!!" křikla jsem po něm a začala sebou škubat, ale on si v pohodě šel dál. ,,Uklidni se kotě" zasmál se a plácl mě přes zadek. ,,Já jsem ti říkal, že si poradím jinak"dodal a hodil mě na sedačku spolujezdce. Nasedl na místo řidiče a rozjel se. Během tří minut zastavil před jeho domem. Otevřel mi dveře a čekal až vylezu, ale to já v plánu nemám, místo toho jsem ho propalovala pohledem. Bihop si povzdechl a chytil mě za zápěstí. Vytáhl mě ven a táhl k domu. Snažila jsem se uvolnit ruku z jeho sevření, ale nepodařilo se mi to a vzdala jsem to. ,,Já tam nechci" zamračila jsem se a on mě dokonale ignoroval, chvílema se mi zdá, že se chová jako neandrtálec, můj sexy neandrtálec. Vešli jsme do obýváku a posadili se na pohovku. Byli tady všichni kluci, Hector a nějaký muž. Já ho znám. Zničil mi dětství. Je to muž, kterého z celého srdce nenávidím. Neviděla jsem ho třináct let a byla jsem za to ráda.  Můj biologický otec. Rychle jsem sklopila pohled do svého klína a hrála si s prsty. ,,Takže, jak jste si určitě všimli, Alexandr, Brantlayho otec, se vrátil z vězení" řekl Hector. ,,Tak Alexandre, ty už nám konečně můžeš říct, proč jsi byl kurva v tom vězení" vyjel po něm Hector. Tak tohle si ráda poslechnu, vím, že jim určitě neřekne pravdu. ,,Ale byla to jedna taková blbost" zasmál se a já si musela odfrknout.,,Proč tu musím být?" zeptala jsem se a protočila panenky. ,,Prostě tu budeš a teď mlč" řekl naštvaně Bishop. ,,Ale já tu nechci být" povzdechla jsem si. ,,Mlč" zasyčel.,,Ta je nějaká drzá. Bishope měl by sis jí líp vychovat, takhle by se k tobě chovat neměla" řekl jízlivě můj "otec". ,,Jo, to říká ten pravý" zamumlala jsem si pro sebe a Bishop do mě varovně šťouchl, takže mě asi slyšel. ,,A teď mám otázku já. Kde je moje dcera Anastasie?" zeptal se a já ztuhla, ale pořád si dál hrála se svými prsty. ,,Je třináct let pohřešovaná" řekl smutně Brantley, až mi z toho bylo líto, že jsem mu to neřekla. ,,Aha, no škoda. zajímalo mě, jak se jí daří" slizsky se usmál a já jsem si uvědomila, že tu s tím člověkem rozhodně nechci strávit už ani minutu. Zvedla jsem se a chtěla odejít, jenže Bishop mě chytil za zápěstí a tím mě zastavil. ,,Nelly sedni si" řekl rázně. ,,Ne. Nechci být v jedné místnosti s člověkem, který mi zničil celé dětství" vytrhla jsem se z jeho sevření a odběhla domů a rozhodla jsem se že si půjdu zaboxovat, abych se nějak odreagovala.