Dream life

24

Nelly
Probudilo mě hlasité vyřvávání mého mobilu. ,,Zabij toho kreténa, který nás vzbudil" zamumlal Bishop ještě v polospánku. Vzala jsem mobil a ani se nepodívala, kdo volá. ,, Ať jsi kdo jsi, jsi mrtvej" zavrčela jsem nepříjemně, protože když mě někdo vzbudí uprostřed noci, tak jsem nepříjemná a to dost. Z mobilu se ozvalo fakt hlasité zapištění, až mi z toho, jak jsem se lekla, vypadl mobil z ruky a úplně se probrala z mého polospánku, dokonce i Bishop vedle mě sebou cukl. Zvedla jsem mobil ze země a podívala se, kdo mi volá. Naty. ,,Bože Naty proč tak řveš?" zeptala jsem se a ona znovu zapištěla a já si musela odtáhnou mobil od ucha, aby mi nepraskly ušní bubínky. ,,Kurva Naty neřvi. Mám tu tři hodiny ráno a právě si mě vzbudila a tohle je pro moje uši fakt utrpení" zasténala jsem. ,,Počkat tři hodiny ráno? Kde jsi?" zarazila se. ,,Jsem v Česku potřebovala jsem na chvíli vypadnout ze státu a chtěla jsem být sama, ale můj úžasný sexy neandrtálec, který leží vedle mě, mě nenechá samotnou a přijel za mnou" zasmála jsem se a Bishop si obmotal ruce kolem mého pasu a přitáhl si mě k sobě blíž. ,,Takže jsi teď s Bishopem v Česku" řekla jednoduše. ,,Jo. Takže mi teď vysvětli, proč mi voláš.",,Mám úžasnou novinku" řekla nadšeně. ,,No tak mě nenapínej a pojď rovnou k věci" řekla jsem otráveně. Chci spát a když to bude takhle prodlužovat, tak půjdu spát až za dlouho. ,,Ty máš úžasnou náladu" řekla ironicky. ,,Naty já chci spát. Tak už vyklop tu novinku" řekla jsem rázně. Znovu začala pištět, jakoby si vzpomněla, proč mi volala. ,,Proboha už mi to řekni" zasténala jsem. Naty je z něčeho fakt nadšená, jsem ráda, že je nadšená, ale nedokáže se vyjádřit, protože je až moc nadšená. ,,Nate mě požádal o ruku" znova zapištěla a mě spadla brada někam až na zem. ,,To je vtip? Děláš si srandu? To je úžasné" vykřikla jsem vesele a úplně zapomněla na to, že jsem ještě před pěti minutami chtěla spát a že vedle mě je Bishop, který se na mě vražedně dívá, zřejmě kvůli tomu, že chce spát a já tu řvu. Nevině jsem se na něj usmála a převedla svou pozornost zpátky k Naty, která zrovna začla mluvit. ,,Za dva týdny bude svatba. Tak se včas vrať" dodala. ,,Až se vrátím chci podrobnosti jak to proběhlo."
,,To je jasné" zasmála se a rozloučily jsme se. Podívala jsem se na hodiny. Čtyři ráno. Vážně jsme si hodinu povídaly. Otočila jsem se vedle sebe, kde ležel Bishop a pořád  na mě upíral ty svoje nádherné oči. ,,Kdo to byl?" nadzvedl obočí. ,,Naty" odpověděla jsem jednoduše. ,,A co chtěla? A neříkej, že nic, jinak by jste si nepovídaly hodinu" zasmál se. ,,Nate ji požádal o ruku a ona mi to musela hned akutně říct" pokrčila jsem rameny. ,,Konečně se pochlapil a po té dlouhé době to udělal" zasmál se a já po něm střelila nechápavý pohled. ,,Už tři měsíce mi říkal, jak moc to chce udělat, ale nevěděl jak a kdy" dodal. ,,Vypadá to, že tady dlouho nebudeme. Svatbu mají za dva týdny" povzdechla jsem si. Můj mobil zase vydal nějaký otravný zvuk, který mi oznamuje příchozí zprávu.

Naty: "Jak poletíte zpátky vyzvedni moje rodiče, bráchu a babičku a vem je s sebou"

Me: "Ok"

Vypla jsem si zvuk a mobil hodila někam pryč. ,,Zůstal bych tu tak ještě tři dny a pak by jsme mohli letět zpátky. Co ty na to?" usmál se. ,,To zní úžasně" políbila jsem ho a položila si hlavu na jeho hruď. Rukou jsem mu obkreslovala jeho vypracované břišní svaly. ,,Miluju tě" řekla jsem do ticha. ,,Já tebe taky" dal mi pusu do vlasů a já zase s úžasným pocitem usínala, protože komu by se nechtělo spát ve čtyři ráno.

*****

O týden později

,,Máš všechno?" zeptal se mě Bishop, když jsem zamykala dveře. Z naší domluvy, že tady zůstaneme tři dny vznikl týden, no a dneska odlétáme. Za ten týden mi bylo každé ráno spatně a každé ráno jsem zvracela, ale Bishop si ničeho nevšiml, vždycky buď spal a nebo dělal snídani. Nevím z čeho jsem to měla, asi jsem něco špatného snědla. ,,Ptáš se už po páté a moje odpověď se pořád nezměnila. Ano mám všechno" řekla jsem už mírně vytočeně. ,,Takže můžeme jet?" ,,Jo" usmála jsem se. Nasedli jsme každý do svého auta a vyjeli vyzvednout rodiče od Naty. Jela jsem před Bishopem, protože on neví, kde bydlí. Zastavili jsme před jejich domem. Vylezla jsem z auta a zazvonila. Otevřela mi od Naty matka Eva. ,,Dobrý den. Potřebujete něco?" mile se na mě usmála, ale zároveň na mě upírala nechápavý pohled. Určitě mě nepoznala, přece jenom neviděla mě tři roky a když jsem žila v Česku tak mě taky moc nevídala, i když jsme s Naty byly dost často spolu. ,,Dobrý den paní Pernická. Naty vám určitě dala vědět, že pro vás přijedu" usmála jsem se. ,,Ne Natálka nic neříkala a promiň, ale pořád nevím, kdo jsi" pořád mě nechápavě sledovala. Já tu Natalu zabiju. Proč jako nic neřekla rodičům? ,,Jsem Nelly" zazubila jsem se. ,,Ježiši! Vůbec jsem tě nepoznaznala" šťastně se usmála. ,,Takže Naty nic neoznámila?" zeptala jsem se a ona záporně zakývala hlavou. ,,Pojď dovnitř, tam nám to všechno povíš. A toho mladíka si klidně vem sebou" mrkla na mě. Otočila jsem se na Bishopa. ,,Počkáš tady nebo jdeš se mnou dovnitř?" ,,Počkám tady" usmál se a já odešla dovnitř. ,,Pojď posaď se a řekni nám proč jsi tady" usmál se na mě Marek, od Naty otec. Jak jim mám říct, že se bude vdávat, když nemám ponětí jakou budou mít reakci. ,,Naty vám vážně nic neřekla?" zeptala jsem se trošku zoufale a oni oba záporně zakývali hlavou. Já jsem ten typ člověka, který nemá moc v oblibě oznamování takovýhle novinek. ,,Před týdnem mi volala, že jí její přítel požádal o ruku a že až se budu vracet tak vás mám vzít sebou" řekla jsem klidně a čekala na jejich reakci. Začali se smát. Asi si mysleli, že jsem si dělala srandu, ale jakmile uviděli můj vážný výraz tak ztichli. ,,To nebyl vtip?" zeptala se paní Pernická. Zakývala  jsem hlavou, na náznak že ne. ,,Vždyť je jí teprve osmnáct a má celý život před sebou. Tak proč se chce už vdávat? Toho kluka zná určitě maximálně půl roku déle jí vztah nikdy nevydržel" řekla nechápavě. ,,Paní Pernická já chápu, že to nechápete, ale oni se vážně milují a jsou spolu šťastní a jsou spolu minimálně už tři roky" usmála jsem se. ,,A ten její přítel je vážně moc milý a hodný, ale dost žárlí, když se kolem Naty motá nějaký kluk. Určitě ho budete mít rádi" dodala jsem. Nemohla jsem jim přece říct jaký je Nate obrovský kretén nebo snad jo? Musela jsem je nějak uklidnit a tohle, jak se tak dívám, zabralo. ,,Proč nám to Naty neřekla sama? Že se bude vdávat" zeptal se mě pan Pernický. ,,Je toho na ni teď moc, muselo jí to nějak vypadnout z hlavy. A teď si běžte zabalit, cesta tam je dlouhá a ještě musíme vyzvednout zbytek vaší rodiny" usmála jsem se. ,,Dobře, ale chvilku to potrvá." ,,Počkám venku" řekla jsem a odešla ven, kde stál Bishop. ,,Připomeň mi, jak se vrátíme domů, že chci zabít Naty" řekla jsem vážným tónem a Bishop se začal smát. Vytáhla jsem ze zadní kapsy svůj mobil a vytočila její číslo. Chvílí to zvonilo, ale nakonec to vzala. ,,Můžeš mi laskavě vysvětlit, proč jsi nic neřekla svým rodičům?" zařvala jsem. ,,Ježiši! Já jsem na to úplně zapomněla" vyjekla a já nad tím protočila oči. ,,Jo a abych je tak nějak uklidnila, jelikož byli dost zaskočeni, tak jsem před nimi vychválila Natea. Takže mu oznam, že až tam přijedeme musí se chovat slušně a ne jako kretén" oznámila jsem jí. ,,Díky, že jsi jim to oznámila, a neboj Nateovi dám hodinové kázání o tom jak se má chovat" zasmála se. ,,Tak teď už zbývá vyzvednout tvého bráchu a babičku a já jenom doufám, že tvoje babička z toho nedostane infarkt." ,,Neboj nedostane. Babička se mě ptala už v patnácti, kdy se budu mít svatbu" zasmála se. ,,Doufám, že ještě nemáš vybrané šaty" řekla jsem vážně. ,,To víš, že ne. Čekám s tím na tebe" zasmála se. ,,Hele už budu muset jít, Nate je tady vedle mě strašně netrpělivej. Přece jenom my tady máme noc. Tak pa uvidíme se jak dorazíte"dodala. Úplně si teď dokážu představit, jak se usmívá od ucha k uchu. ,,Jasně papa" usmála jsem se a vypla hovor. ,,Už ji nechceš zabít" uculoval se na mě Bishop a upřeně si mě prohlíží. ,,Radši mlč" zasmála jsem se.  Mezitím, co jsme si povídali, se paní Pernická a pan Pernický nachystali a přišli za námi. ,,Tak pojedeme pro Jacoba. Pojedete s Bishopem, jelikož já mám v autě místo už jenom pro jednoho. Ještě ho musíte navigovat, jelikož nevíme, kde Jacob bydlí" vysvětlila jsem a usmála se na ně. Oni mi úsměv oplatili a dali si svoje zavazadla do kufru Bishopova auta. ,,A Bishope..." odmlčela jsem se a podívala se na něj, on jen tázavě zvedl obočí. ,,... jeď podle předpisů" ušklíbla jsem se. ,,Ano mami" řekl jízlivě a nasedl do auta. Já jsem si nasedla taky a vyjeli jsme. Kupodivu mě Bishop poslech a vážně jel podle předpisů, to mě vážně překvapilo. Asi nějak po dvaceti minutách jsme zastavili před žlutým panelákem. Vylezla jsem z auta a šla k Bishopovému autu. Oni taky vystoupili a podívali se na mě. ,,Běžte Jacobovi říct, ať si zabalí pár věcí a pak se hned vraťte, pojedete s Bishopem vyzvednout babičku a já tu mezitím počkám na Jacoba." Oni přikývli a odešli a já tu zase zůstala s Bishopem sama. ,,Kdo je vlastně ten Jacob?" zeptal se mě. ,,Od Naty brácha" usmála jsem se. ,,A kolik mu je?" nadzvedl obočí. ,,Myslím že dvacet tři. Proč se ptáš?" podívala jsem se a on se začal mračit. ,,Nechci, aby si s ním jela sama v autě." Já jsem se zasmála. ,,Nežárli" mile jsem se na něj usmála. ,,Budu" ještě víc se zamračil. Přistoupila jsem k němu blíž a obmotala si ruce kolem jeho krku. Dívala jsem se mu hluboko do očí. ,,Nemusíš žárlit lásko. Jsem celá jenom tvoje a nikdo jiný mě nezajímá" sladce jsem se usmála a přitiskla svoje rty na ty jeho. Měl to být rychlý nevinný polibek, jenže když jsem se chtěla odtáhnou, tak mě Bishop chytil za zátylek a tím náš polibek prohloubil. Po nějaké době jsme se odtáhli a pořád si upřeně dívali do očí. ,,Jak jsi mi to předtím řekla?" povytáhl koutek úst. ,,Hmmm... nevím. Nevzpomínám si" řekla jsem jízlivě. ,,Hmm... tak si vzpomeň chci to slyšet znovu" řekl těsně u mých rtů a zmáčkl mi zadek. ,,Lásko" zašeptala jsem rozrušeně. ,,Přesně to jsem chtěl slyšet" usmál se a konečně mě pustil. Pustil mě právě včas, protože se zrovna vrátili rodiče od Naty. ,,Jacob tady bude tak za pět až deset minut" usmála se na mě paní Pernická. ,,Dobře, tak teď jeďte ještě pro babičku a pak rovnou na letiště. Sejdeme se v letadle" usmála jsem se. ,,Počkej vždyť my nemáme letenky, přece to za nás nemůžete zaplatit" vyjekla paní Pernická. ,,O to se teď nestarejte všechno je zařízené a teď už jeďte. A musíte Bishopa zase navigovat" řekla jsem. Nasedli do auta a odjeli. Čekala jsem u vchodu do paneláku takových pět minut a pak se ve dveřích objevil Jacob. ,,Ahoj. Můžeme jet?" usmála jsem se na něj a on se na mě díval jak na ducha. ,,Promiň, ale my se známe?" nadzvedl obočí. Nedivím se, že mě nepoznal přece jenom mě nepoznali moji dva nejlepší kamarádi. ,,Jsem Nelly" usmála jsem se. ,,Páni. Dost si se změnila a jo můžeme jet" zasmál se. Došli jsme k mému autu a on na něj udiveně hleděl. ,,To je tvoje?"  zeptal se udiveně. ,,Jo" usmála jsem se. ,,Proboha, kolik to stálo?" ,,Hmm... nevím, dostala jsem ho jako dárek" řekla jsem a nasedla do auta. Jacob si dal svoje věci do kufru auta a sedl si na místo spolujezdce. ,,Mám na tebe dvě otázky" podívala jsem se na něj. ,,No ptej se" usmál se. ,,Jak moc ti bude vadit když si zapnu písničky, poslouchám teď totiž Justina Biebera." ,,Je mi to jedno, je to přece tvoje auto" zasmál se. ,,A druhá otázka. Máš rád rychlou jízdu" usmála jsem se. ,,Mám. Ale pochybuju, že ty jezdíš nějak extra rychle, i když máš tohle super Lambo, ale holky rychle prostě nejezdí" řekl a já se podívala zpátky před sebe na silnici. Uvidíme jestli si po téhle jízdě bude myslet, že jezdím pomalu. Zapla jsem si písničky a rychle vyrazila směr letiště. Na letiště jsme dojeli nějak během třičtvrtě hodiny. Vylezli jsme z auta a já se podívala na Kubu. ,,Pořád si myslíš, že neumím jezdit rychle" nadzvedla jsem obočí. ,,Měla by jsi zkusit pouliční závody" zasmál se. ,,Už jsem zkusila" zasmála jsem se. ,,Věci nech v autě a pojď počkáme na ně v letadle" řekla jsem a šla k černému letadlu se zlatou korunkou. Vevnitř jsem si z mini ledničky vzala pití a sedla si. ,,Páni první třídou jsem ještě neletěl, kolik ty letenky stály?" řekl a přitom si prohlížel vnitřek letadla. ,,Nestály vůbec nic" zasmála jsem se. On se na mě nechápavě podíval. ,,Tohle je soukromé letadlo a ne první třída. Patří to otci mého přítele" vysvětlila jsem a on pusou naznačil pouhé aha. Do uší jsem si dala sluchátka a zavřela oči. Nevím jak se mi to povedlo, ale usla jsem.