Jeden velký omyl...

Prolog

Pomalu a jistě se blížil konec šestého ročníku. Za týden měli proběhnout závěrečné zkoušky, ale nikdo na ně neměl ani pomyšlení. Po událostech v minulých dnech, kdy smrtijedi zaútočili na hrad se všichni báli chodit po hradě sami. Hermiona zrovna stála u zrcadla a prohlížela si svůj odraz. Měla krásné koktejlové šaty a na obličeji masku. Rozhodla se, že se zúčastní maškarního bálu, který se pořádal v Prasinkách. Potřebovala se zbavit toho příšerného pocitu, který ji tížil. Naposledy pohlédla do zrcadla a zamířila ke krbu odkud se přemístila. Když se ocitla v místnosti plných lidí pousmála se. Tady určitě nebude problém, zapomenout na události posledních dní. Zamířila k baru, kde si dala pár skleniček alkoholu. Když se konečně uvolnila rozhlédla se po celé místnosti. Najednou si všimla muže, který měl na sobě krásný černý oblek a masku. Po chvilce váhání k němu zamířila.
,,Ahoj cizinče," pronesla provokativním hlasem a usmála se na něho. Cizinec chvíli nic nedělal, ale očividně přistoupil na její hru.
,,Ahoj, krásko," pronesl a přitáhl si ji k sobě. Hermiona už začínala cítit sílu alkoholu a možná právě to ji přimělo udělat to, že ho políbila. Cizinec se nebránil, naopak si Hermionu přitáhl ještě blíž.
,,Nepůjdeme někam jinam?" Zeptala se ho Hermiona a kousla cizince do rtu. Cizinec neodpověděl, jen vzal Hermionu za ruku a odváděl ji do pokoje, který se nacházel v druhém patře. Hermiona chvíli zaváhala, ale nakonec vstoupila. Poslední myšlenka byla, že daruje své panenství úplně cizímu člověku.

Ráno, když se probudila, zjistila, že se oběma ve spánku sundala maska. Hleděla přímo do temných očích svého profesora, Severuse Snapea.

Jen pro vysvětlení. Albus Brumbál je naživu a Severus Snape zůstal v Bradavicích. Doufám, že se vám to líbilo.