Jeden velký omyl...

5) Svatba

.

„Cože? Nemůžou to přece vědět! Proč by jim to Brumbál říkal? Na něco takového nemá právo!" Hermiona byla hrozně rozčílená.

,,Brumbál, to udělal, aby ochránil tebe a naše dítě. Dokážeš si představit, co by se stalo, kdyby se to ostatní dozvěděli od někoho jiného? Nebo že by se ministerstvo dozvědělo, že učitel má dítě se svoji studentkou? Tohle je jediný způsob, jak to udělat. Navíc jsem ti už jednou řekl, že se nehodlám schovávat. Je to moje dítě a tak to zůstane, ať se ti to líbí nebo ne!" Severus na ni pohlédne přísným pohledem.

„Jasně, že se mi to nelíbí! Jak si to vůbec představuješ? Vezmeme se a pak si každý budeme dál žít svůj život? To přece můžeme i bez toho!" Posadí se zoufale na postel a zadívá se na hořící krb.

„Ještě si ujasníme pár věcí, už nemáme moc čas, Brumbál na nás čeká. Jestli si myslíš, že si každý budeme žít svůj život, tak tě musím zklamat. Nebudu snášet posměšky, že moje vlastní žena nežije se mnou. Ještě dnes se přestěhuješ do sklepení do mé ložnice, kde se o tebe postarám a teď už musíme jít, jinak přijdeme pozdě," Severus vezme Hermionu za ruku a táhne ji ke krbu. Hermiona chtěla protestovat, ale než to stihla, ocitla se v Brumbálově pracovně.

„Konečně jste tady," rozzáří se Brumbál a pokyne hlavou na Severuse a Hermionu. Severus vezme Hermionu za ruku a přitáhne ji blíže k Brumbálovi. Brumbál ováže stužkou Hermionu a Severusovu ruku a ptá se:

„Severusi, bereš si zde přítomnou Hermionu Grangerovou za svoji právoplatnou manželku?"

„Ano."

„Hermiono Grangerová, bereš si zde přítomného Severuse Snapea za svého právoplatného manžela?"

Ticho.

Hermioně se v hlavě rodilo mraky myšlenek a najednou nevěděla, co má dělat. Po chvíli místnosti zazněla její odpověď.

„Ano."

„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu, můžete si vyměnit prstýnky a dát si svůj první manželský polibek," Severus vytáhl z kapsy prstýnky a oba si navzájem prstýnky vyměnili. Potom Severus opatrně Hermionu políbil.

„Tak, to bychom měli" usměje se Brumbál a posadí se za svůj pracovní stůl. Hermiona pořád stála na místě a vůbec nevěděla, jak se má teď chovat a co má vlastně dělat. Harry, Ron i ostatní už znají celou pravdu a dokonce i to, že se vdala za Snapea. Tohle ji nikdy nemůžou odpustit a hlavně, jak se k ní budeš chovat celá škola? Hermiona chtěla umřít. Ani jsi neuvědomila to, že už není v Brumbálově pracovně, ale že ji Snape zatáhl zpět do sklepení. Hermioně vadilo, že se ji nikdo nezeptal na její názor, že všichni ostatní rozhodli o tom, co s ní teď bude

„Co si dáš k jídlu? Zeptal se ji její manžel a odložil si jeho plášť.

„Nemám hlad, děkuji,"

„Něco sníst musíš, ve tvém stavu nemůžeš držet hladovku. Skočím si něco zařídit a po cestě ti objednám nějaké jídlo," s těmito slovy opustil místnost.

Hermiona počkala pět minut a potom se vydala směrem ke dveřím. Musí se dostat do Nebelvírské věže. Trvalo ji skoro dvacet minut, než se dostala k buclaté dámě. Moc lidí nepotkala, protože bud byly na vyučování nebo ve velké síni. Když vešla do věže, někdo ji velice silně objímal.

„Hermiono! Konečně jsi tady! Celé dopoledne na tebe čekám. Je to všechno pravda?" vyhrkl Harry a stále Hermionu pevně objímal.

„Harry, je mi to moc líto... Já jsem ti nechtěla lhát. Popravdě jsem ani nevěděla, že to byl Snape.. Teda věděla, ale až ráno.. Mrzí mě to..." rozpláče se Hermiona a zaboří si hlavu do jeho ramene.

„Já ti přece nic nevyčítám. Jsi něco jako moje sestra a vždycky tu budu pro tebe. Jen Ron už tě nemůže ani vidět. Kdybys viděla, jak byl naštvaný... Ostatní z Nebelvíru jsou zaskočení, ale rozhodně se k tobě neotočí zády,"

„Stejně nebudu mít klid, dokud ty pomluvy neustanou a to mě ještě čeká rozhovor s mými rodiči... Jen na to pomyslím..." celá se oklepe.

„Pojď, dáme si čaj a je tu i něco k jídlu," vezme ji za ruku a táhne ji ke stolu. Seděli tam spolu nejméně hodinu, když Hermiona spatřila ve dveřích svoje rodiče jak se k ní ženou. Proboha, kdo jim to řekl? Takhle brzo...

„Hermiono, můžeš mi laskavě vysvětlit, co má tohle znamenat? Jak sis něco takového vůbec mohla dovolit... Takhle jsme tě přece nevychovali! Nikdy jsme tě do této školy neměli posílat! Ještě dnes se s námi vrátíš domů, protože tady už nezůstaneš ani minutu!" Pan Granger byl v obličeji celý červený.

„Nemáte právo na ni křičet! Hermiona je plnoletá a může si dělat, co chce!" rozkřikne se Harry na pana Grangera.

„Možná je plnoletá v kouzelnickém světě, ale v tom mudlovském ne a já jsme její otec a mám právo rozhodnout, kde bude!" Harry mu v tu chvíli chtěl něco říct, ale nestihl to, protože mu v tom někdo zabránil.

„Hermiona zůstane tady," všichni přítomní otočí hlavu ke vchodu do Nebelvírské věže, kde právě stál profesor Snape.

„A vy si myslíte, že jste kdo? Mám právo odvést svoji dceru!" otočí se na něj naštvaně.

„Já jsem Hermionin manžel."

TICHO

Doufám, že se vám kapitola líbila. Možná budu mít teď malinké prodlevy v kapitolách, ale nemělo by to trvat déle, jak 3 dny! Musím se ještě učit..😊