Když jsem vešel do obchodu, tak mě uvítala milá paní u pokladny. Mile jsem se na ní usmál a pozdravil jsem jí zpátky. Vzal jsem si košík a přijel k regálům s jídlem. Vytáhl jsem mámin seznam z kapsy a začal dávat do košíku ty věci, co byli na seznamu napsány. Když už jsem měl vše, tak jsem zaplatil a došel domů. Doma jsem s mámou nákup vybalil a pak jsem jí oznámil, že jdu ven. Věděl jsem přesně, kam jdu a doufal jsem, že tam Yoongiho nepotkám.
Za asi 10 minut jsem už byl u příbytku. Zastavil jsem se a zaposlouchal se, jestli náhodou neuslyším nějaké zvuky zevnitř, ale nic jsem neslyšel, takže jsem usoudil, že tam Yoongi nejspíš nebude a tak jsem vešel. Měl jsem pravdu. Sedl jsem si zase na jednu ze židliček a vzal do ruky tu knihu s obrázky. Listoval jsem jí znova a zjistil jsem, že tam nějaké obrázky přibyly. Na jednom obrázku byly hory a krásný západ slunce. Nad druhým obrázkem jsem se ale pozastavil více. Byl tam nakreslený kluk a vypadal jako já ? Když jsem pak šel domů, tak jsem nad tím přemýšlel a jsem si úplně jistý, že na tom obrázku jsem já.
ČTEŠ
the Silver hair
FanfictionNikdy jsem si nemyslel, že pro mě chlapec se stříbrnými vlasy bude tak moc znamenat. ,, pokud je tahle láska ta pravá Jimine, tak se znovu setkáme" *Pjm, Myg*
