Spěchal jsem domů za Yoongi. Odemkl jsem rychle dveře a skoro až běžel za ním, jak jaem se na něj těšil. Zaklepal jsem a když se ozvalo tiché ,, dále" tak jsem celý natěšený vešel. Hned, jak jsem ho uviděl, tak se mi na tváři rozlil široký úsměv. ,, Ahoj Yoongi. Ani nevíš, jak moc jsi mi chyběl" řeknu, vyzvednu si jeho hubené tělíčko do náruče a párkrat s námi zatočím. Yoongi se zasměje a pohladí mě po tváři. ,, Jimine pusť mě, ať se nám nic nestane" jako by to zakřikl. Zrovna co to vyslovil, tak jsem zakopl a zřítil se s ním v náruči na zem. Koukl jsem na něj. ,, jsi v pořádku Yoongi ?" Zeptal jsem se ho, ale on se místo odpovědi začal nahlas smát a já po chvíli s ním. ,, taky si mi chyběl Jimine" řekl, když se dosmál a konečně mě políbil na rty.
Chtěla bych Vám všem moc poděkovat za 10 tisíc přečtění. Jste zlatíčka!
ČTEŠ
the Silver hair
FanfictionNikdy jsem si nemyslel, že pro mě chlapec se stříbrnými vlasy bude tak moc znamenat. ,, pokud je tahle láska ta pravá Jimine, tak se znovu setkáme" *Pjm, Myg*
