Přišel jsem do lesa chvíli po tom, co přestalo pršet. Les voněl rostlinami. Šel jsem dál do hustšího lesa. Myslel jsem si, že jsem tady sám, ale mýlil jsem se. Vzadu v dáli u stromu se někdo krčil. Chtěl jsem na něj zakřičet, co tady dělá, ale všiml jsem si stříbrných vlasů. Ústa jsem stáhl do úzké linky a potichu se rozešel k němu doufajíc, že si mě nevšimne. Jenže se tak nestalo a on, když jsem byl už skoro u něj, tak zvedl jsou hlavu.
,, musíš být furt tam, kde jsem já ?!" Zařval na mě a postavil se.
,, musíš na mě sahat ?! Proč to děláš ? Nemůžeš mě kurva prostě nechat být ?!" Zakřičel na mě z plných sil a rozbrečel se.
,, Yoongi já, chci ti jen pomo-"
,, jo jasně, pomoct, to říkali všichni. Všichni jsou stejní svině. Nenávidím tenhle zkurveny svět, nenávidím !" Zakřičel a chtěl se rozeběhnout pryč, jenže já se postavil před něj, takže do mě narazil a já ho objal. Bouchal mi do hrudi a křičel, ať ho pustím, ale já ho neposlechl.
,, Yoongi poslouchej mě. Já ti chci pomoct, věř mi. Pokud ti někdo ublížil, tak věř mi, že já nejsem jako ostatní. Mám tě rád Yoongi a chci ti pomoc"
ČTEŠ
the Silver hair
FanfictionNikdy jsem si nemyslel, že pro mě chlapec se stříbrnými vlasy bude tak moc znamenat. ,, pokud je tahle láska ta pravá Jimine, tak se znovu setkáme" *Pjm, Myg*
