the Silver hair

-42

Když se uklidnil, tak hlavu z mé hrudě zvedl a podíval se mi do očí. Usmál jsem se. 

,, řekneš mi, co se stalo nebo ?" Zkusil jsem to. Povzdechl si. 

,, víš, dneska je to rok přesně od toho c-co " řekl a vzlykl. Vzal jsem jeho ruce do svých a začal pomalu přejíždět po jeho kloubech. 

,, klídek, nádech výdech. Nemusíš mi to říkat, pokud ti to děla problém" řekl jsem, usmál se a setřel slzu, která mu stékala po tváři. Zhluboka se nadechl a vydechl. 

,, přesně před rokem mi umřel kamarád a dneska je to přesně rok a ch-chybí m-mi " řekl a znova se rozplakal.

 ,, Yoongi, to je mi moc líto. Tvůj kamarád je furt s tebou, tady " řekl jsem a ukázal na jeho srdce.

 ,, bude navždy s tebou, stejně jako já " řekl jsem, pohlédl do jeho očí a začal stírat jeho slzy, které stékaly po tváři jako vodopády. On nic neříkal a koukal se na mě. Stíral jsem kolem jeho očí, později jsem sjel palcem na jeho líce a pak na jeho spodní ret, který jsem pohladil. Koukl jsem se mu do očí, ale on nic nedělal. Skoro ani nedýchal, jen se na mne koukal. Svou ruku jsem vrátil zpátky na jeho líce, kde jsem ho pohladil . 

,, Yoongi, jsem rád, že jsi mi to řekl. Chci ti říct, že tě mám moc rád a nechci tě opustit. Chci tě chránit a být s tebou " řekl jsem a pousmál se na něj. Koukali jsme si do očí. Snažil jsem se z jeho očí něco vyčíst, ale marně. I přesto, že já v těch jeho nic nenašel jsem doufal, že on v těch mých najde tu lásku, kterou chovám k němu.