Naprázdno jsem otevřel pusu a ani jsem nedýchal. Po chvíli jsem se trošku zpamatoval.
,, c-cože?" Vykoktal jsem. Asi jsem špatně slyšel. Tohle přeci. Tohle přeci nemohl říct Yoongi. Sice už jsme přátelé, to ano, ale že by řekl tohle ? Musel to být sen, tohle nemohlo být skutečné.
,, P-promiň Jimine, asi to bylo špatné, j-já už musím jít" vykoktal ze sebe Yoongi, postavil se na své nohy a začal rychle vylézat z příbytku. Takže to sen nebyl, on to vážně řekl a já tupec jsem ho nechal teď odejít. Deset sekund mi trvalo, než jsem se za ním rozeběhl. Běžel jsem, co mi nohy stačily. Když už jsem ho konečně doběhl, tak jsem ho prudkým pohybem otočil k sobě. Jenže ten pohyb byl tak prudký a my spadli na zem. Konkrétně Yoongi a já ležel na něm.
,, promiň, nechtěl jsem jen, neměl jsi utíkat. Kdyby jsi chvíli vyčkal, pochopil by jsi" řekl jsem a usmál se. Yoongi vykulil ty svá roztomilá očka.
,, j-jak to myslíš?" Řekl tiše.
,, takhle " zašeptal jsem a vpil se do jeho rtů. V břiše jsem cítil tisíce motýlku a já věděl, že už nemůžu být šťastnější. Né bez něj.
Tak jste se konečně dočkali kisseu
ČTEŠ
the Silver hair
FanfictionNikdy jsem si nemyslel, že pro mě chlapec se stříbrnými vlasy bude tak moc znamenat. ,, pokud je tahle láska ta pravá Jimine, tak se znovu setkáme" *Pjm, Myg*
