the Silver hair

89

Po snídani jsme se všichni vydali do obýváku krom mého a Yoongiho otce. Ti dva začali věci rodiny Minu nosit do jejich auta. Seděli jsme v tichosti. Má matka vedla s tou od Yoongiho tichý rozhovor o tom odjezdu. Tae seděl a žmolil si tričko. Já seděl od nich úplně nejdál na druhé straně obýváku s Yoongim na mém klíně. Hladil jsem ho po jeho stříbrných vlasech a on mi na hrudi vytvářel neznámé obrazce. Nemyslel jsem si, že by ten čas mohl ubíhat tak rychle. Přišlo mi to jako minuta, kdy vešli dva muži do obýváku a ten jeden zavelel nemilou zprávu pro všechny „ je čas" vyřknutí jen těhle dvou slov rozbrečelo ne malou skupinku lidí v téhle místnosti. Matka Yoongiho přikývla a postavila. To stejné udělali všichni a každý se začal s každým loučit. Pustil jsem Yoongiho ze svého klína, aby se jak on tak já, mohl rozloučit s ostatními. Pak se naše matky podívaly na nás. Oběma nám ztékali slzy po tvářích. „necháme vás tady samotné,  aby jste se mohli rozloučit" a s tím všichni z místnosti odešli. Zůstal jsem tam jen já a chlapec se stříbrnými vlasy, kterého jsem tolik miloval. Ihned mi skočil do náruče a začal se ke mně tisknout, jak nejvíc to šlo. „ miluji tě" řekl Yoongi ty dvě tak důležitá slova a ještě více se rozplakal. „ já tebe taky, ani nevíš, jak moc" neměli jsme potřebu si říkat více věcí, řekli jsme si vše včera. Yoongi zvedl hlavu z mé hrudi a podíval se mi do očí. Pohladil jsem ho po tváři a naposledy políbil ty jeho nadýchané měkké rty. „ Jimine, jestli je tohle ta pravá láska, tak se v budoucnu setkáme a já věřím, že je pravá" zašeptal mi do ucha a ještě jednou políbil mé rty. „ doufám, že máš pravdu Yoongi. Taky věřím, že je naše láska pravá, opatruj se" a s tím jsem vyzvedl jeho dlaň a políbil jeho klouby pravé ruky. Yoongi přikývl a věnoval mi úsměv, který jsem mu v mžiku oplatil. Naposledy jsem sáhl do těch jeho stříbrných vlasů, díky kterým mě zaujal. S posledním pohledem do mých očí odešel. A tak jsem tam zůstal sám. Sám s očima plných slz, které nechtěli přestat téct. Později mě chytly dvě vyhublé paže a stáhly si mě do obětí. „ je mi to tak líto Jimine" Zašeptal Tae a ještě více mě objal. Jen jsem přikývl a více svůj obličej schoval do jeho mikiny.

Příští kapitola epilog :(((