✅ „Another Start" | Eddsworld AU

80.) Head Hunters, part 1

(Upřímně lituji všechny čtenáře, kteří to musí číst od začátku a jsou zmateni dějem. :'D sakra 80. Part. Ale nebojte, píšu tak, abych konečně příběh urychlila a měl méně části, však vše máte v popisku :3

Jsem satanova dcera, co chcete x"D)

-------------------------------
Třetí:

Začalo pozdní odpoledne a než byste řekli "Larsson", tak by byla noc. Pánové už neměli čas blbnout, museli si konečně zvyknout na to, co se z nich nyní stalo.

Venku čtyři seděli na starých mikinách, zatímco dámy poslali zkontrolovat robota, i když to rozhodně nebyl dobrý nápad. Rozhodně nestačilo pět minut a už věci padaly na zem.

"Natali! Dej mi kurva ty katany!!" Začala Cameron nahánět svou kamarádku, ze které brzy bude polévka. (Nevím, jestli jsem to říkala, ale ty katany vytvořil Edd. Oki? Gud. XD)

"NE! JÁ JSEM LEONARDO!"

"Ty idiote, tohle z tebe kunoichi neudělá! Dej mi ty katany!"

"Radši je nechme bejt, ony se uklidní.... Snad." Řekne Edd, zatímco se poškrábe za krkem, pod jeho maličkým culíkem. Tord se chtěl ještě zeptat, jestli je tohle často, ale z pohledu na děvčata, to byla zbytečná otázka.

Eddův nápad byl takový, že by Matt stvořil sochu velkou asi jako panelák o deset pater. Jak ho rozpohybovat a použít, to už záleželo na Eddovi a zbytek - Tom a Tord - byli k ničemu. Tordovi se nápad nezamlouval, jejich síly musí mít přeci určité hranice a Edd je očividně nevidí, Tom s jeho názorem souhlasí, ale ani jeden nic neřekl, mohli by přijít na způsob, jak zachránit Londýn, než se dostanou do potíží, možná k tomu právě ty schopnosti jsou - udělat dohromady něco šíleného.

Matt byl připraven konečně dokázat něco, co nikdy nikdo předtím.

Mezitím, co se vytvářela obří křišťálová socha, dámy si sedly konečně sedly na zem v klidu a už se nechovaly jako opice, jediná Courtney stála a studovala robota. I když se jediná vyznala v autech a motorech (a trochi i robotech díky Transdormers), nevěděla, co s ním. Štvalo ji to, ale aspoň mohla obdivovat práci, i jeho pozůstatky.

Tara se celou dobu divála do prázdna - dělala to, když nad něčím přemýšlela. Něčím důležitým nebo matoucím. Zhluboka se nadechla a povzdychla podrážděně.

"Holky," oslovila je, "něco mi nesedí." Nadechla a srovnávala si myšlenky a slova, bylo to těžké vyslovit a to nečekala. "I když víme, proč ta 'Nicolette' chce najít Torda, proč chce i ostatní? A proč hlavně jejich rodiče?" Přemýšlela nad tím už dost dlouho, až se ukázaly bolesti hlavy. Proč by chtěla někoho, kdo ji by byl k ničemu? I když Tordův život určitě nebyl tajný a důležitý, co teda?

"Možná je chce kvůli těm nadpřirozeným aktivitám." Řekla Cameron, ale znělo to, jako kdyby to jen tak plácla.

"Neudálo se to však ale v celém Londýně, jenom v jejich domě." Postřehla Natali. Tara už měla dlouho tu teorii, že jsou prokletí, ale každé monstrum, co je do teď napadlo, bylo jiné a chovali se jinak, než by si představovala, i ty, které slyšela z vyprávění.

"Tak třeba kvůli tomu se Tord s nimi skamarádil? Sledoval je? Jenomže to by nesedělo taky. Znaj se od dětství." Cameron se otočila na Taru, která zase dostávala bolest hlavy a snažila se léčit, jenomže to neplatilo.