Otec Torda:
Ahh, půlnoc. Miluji tuto část celého dne. Nikdo neotravuje, všichni spí a já si můžu v klidu plánovat. I když, mohl bych zkontrolovat své vězně....
Hah, vlastně proč ne.
Vzal jsem si své klíče od cel, které jsou pod základnou. Nikdo o nich neví. Ani můj syn, ještě by to vykecal svým starým "přátelům" a šel by je zachránit. Ale přede mnou nikdo neuteče.~
Šel jsem do výtahu a zmáčkl kombinaci čísel, jakožto heslo. Potvrdilo mi to přístup. Jel jsem dolů za svými starými "přáteli". No, několik z nich. Ještě mi pár chybí. Ach, jaká škoda. No, stejně je najdu a zavřu je též. Bude to zábava, nemyslíte.~
Byl jsem na místě. Dveře se otevřely. Předemnou v průhledným kabinách a na řetězech oni. Jakmile si všimli mé přítomnosti, zvedli hlavu. Šel jsem k prvnímu. No jo, ten mě nemá moc v lásce.
"Pusť nás!" Zakřičel zuřivě a snažil se dostat z těch řetězu. Vzdychl jsem. Je tak paličatej. To pořád věří tomu, že uvidí aspoň jednou svého syna? Ach, Josephe, buď takový hlupák jako tvůj syn. Ale jaký otec, takový syn, no ne?
"Vzdej to konečně, si tu už dvacet jedna let a stále mi odporuješ? Jak?" Řekl jsem docela vytočeně. Už mi vadilo to odporování.
"Věřím, že ještě jednou uvidím uvidím svou dceru, ženu a hlavně svého syna. Aspoň na několik vteřin." Protočil jsem oči. Bla, bla, bla. Jedna a ta samá písnička.
"Josephe, tobě hrabe...." Řekl jsem prostě. Už nemělo cenu s ním diskutovat.
"Ne, to tobě....." Řekl ženský hlas. Přišel jsem k ní. Měla sice v očích strach, ale její výraz říkal pravý opak. Ach bože, to budou kecy. Tedy....
"Lauro, já netušil, že někdy uslyším tvůj hlas, a mám tím na mysli tvé znaky." Zašklebil jsem se. Laura taky má nějakou naději, co? Tss, cvoci. Ona je tu trprve pět let a už je taky pitomá. Laura zavrčela, dneska asi nemá svůj den.
"Nenavazuj se do ní!" Zakřičel ten ananasohlav. Bože, další otrava. A jeďte jeho žena bowlingová koule, bacha. Vrhala na mě svůj pohled se svýma očima. Černýma jako uhlí. Již dlouho má Syndom Havraních očích.
"Co máš za problém?"
"JÁ?! CO TY MÁŠ ZA PROBLÉM! JSME TU JAKO TÝRÁNÍ PSI UŽ PÁR LET! TY SEŠ TU MANIAK!" No jo, no jo. Wille, Mary, nemáte tam něco lepšího?
'PŘESNĚ TAK! BYLI JSME PŘÁTELÉ!' Lauro, i ty? Tvé ruce neukazují moc hezké znaky.
"Nechápu, jak ti mohlo tak náhle přeskočit, ale my se odtud dostaneme ven živí a ty se budeš smažit v pekle!" Josephe...
"......"
"Rozumíš?!" Začal jsem se smát nad jejich naivními projevy. Pro potěšení jsem jim i zatleskal.
"Ach, vy mě vždy tak hodně pobavíte kamarádi! Hah! Ta vaše naivita a sny o tom, jak zase uvidíte svou rodinu, téda! Tleskám vám, přátelé, tleskám!" Zasmál jsem se před nimi naposledy a začal odcházet. "Byla tu legrace. Ale víte, práce volá, budu muset jít. Zatím, stáří přátelé." Řekl jsem naposledy a odešel zpět do výtahu.
Ach, miluju takové návštěvy. Až budeme všichni, bude to úžasné. Legrace není nikdy dost.
Tord:
"Bzz! Bzz!" Probral mě bzučivý zvuk mého telefonu. Budík na půlnoc znamená jediné. Čas si vzít léky proti bolesti na mé levé straně. Však víte. Oko, tvář, ruka.
Vstal jsem z postele a šel si je vzít. Byli uschované ve skříňce v šuplíku. Upřímně, nemám tyhle prášky rád, ale otec říká, že je musím brát. Sice nevím proč, ale nechci mu odporovat. Bojím se ho. Raději ho poslouchám. Jeho tresty nejsou zrovna moc příjemné. Vlastní zkušenosti, nelžu. Sám mě několikrát potrestal.
Ach, vzpomínky.
Zavrtěl jsem hlavou, abych hned zapomenul. Nesmím na to zase myslet. Musím být silný. Co se stalo, stalo se.....
Neudržel jsem se. Slzy mi tekly podél tváří. Edde, Matte, Tome..... Odpusťte mi prosím....
Nechtěl jsem, ale já musel.
Courtney, prosím, i ty....
Chybíte mi....
Nakonec jsem padl k zemi na kolena, lehl si na studenou zem a pořádně se rozbrečel. Nesnáším svůj život. Nesnáším sebe. Nesnáším tuhle krutou realitu...
A hlavně...
Nesnáším svého otce.
To on mi tohle vše provedl.
Ucítil jsem bolest v srdci a hlavy. Bolelo to moc. Cítil jsem, jak to všechno zesiluje. Každou chvíli mi může ta hlava vybuchnout. Hlava mi třeštila, srdce bušilo jako o závod. I srdce byl jako brzy vybuchující granát.
Měl jsem sto chutí křičet.
A náhle toto vše přestalo. Přišlo a odešlo. Jakoby se nic nestalo.
"Oh bože......" Zamumlal jsem, přetočil jsem se na záda a dal si ruce na obličej.
"Co se to sakra děje......?" Řekl jsem si v duchu. Horší už to být nemůže.....
[ Víte, co byli zač? :))]
~Elisa
[EDIT 3.4. 2018 - Pozměněn text kvůli backstories hl. postav a rodin]
ČTEŠ
✅ „Another Start" | Eddsworld AU
Fanfic[REUPLOAD] Dvě generace se potýkali proti této fantastické, ale nebezpečné temné energii. Od otce či matku po syna. ------- Není to jen ledajaká pravá ruka Rudého velitele, je to zkáza. A oni se znovu musí spojit, aby ji srazili na kolena. Avšak...
