✅ „Another Start" | Eddsworld AU

84.) Sbohem tyranii ve jméně královně Milénii

Třetí:

Nepamatuje se, co se dělo. Když otevíral oči, zaslepilo ho světlo na stropě. Zavrčel a zakryl si zrak dlaní. Všude slyšel kroky a hlasy. Pláč i hádky ho ani tolik nezajímaly a neranily, jako předtím. Čekal, že se rozpláče s nimi, ale Edd se stal mohutnějším a city ovládal.

Posadil se a sledoval situaci kolem něj. Všichni měli obvazy a zranění. Někteří malá, někteří velká a pár i smrtelná. Edd se podíval na své tělo. Popálené, rozsekané, ale snesitelné. Přišel o dva prsty na levé ruce a taky krev.

Zaskočilo ho náhlé objetí kamarádky Natali, která na tom byla jen o něco lépe. Jen měla dost potlučený rameno a pravou stranu. "Edde!"

"Au! Nat, počkej!" Jenže nepočkala. Líbala ho a na tvářích, až zrudnul. Musel ji ale tentokrát odstrčit. "Kde jsou ostatní?"

"Čekají na tebe." Narozdíl od nich, ona stále byla jako zdrogovaný křeček a nesla ho za ruku na určené místo. Skoro všichni byli v poradně, kam ho zavedla. Modřiny, krvácení, jizvy - to všechno jim navždy zůstane, ať už na těle nebo v hlavě. Nejhůře na tom byl Tord, který nemohl své již dávno poraněné oko, otevřít vůbec a druhý se těžce otevřel. Byl zamlklý a jako jediný se na Edda nedíval. Zapřemýšlel, o čem si asi mladý velitel myslí.

"A co Cameron?" Zeptal se Edd. "Kde je?"

"Nikde." Ostře odpověděla Tara, kterou to jistě sralo. Oba duchové v černé a bílé mlčeli, i když byli momentálně jako její chlupaté šály kolem krku. S nimi to nejspíše vzdala. Akamaira jistě potichu vzlykala a Konodor mlčel. "Stejně jako ta kurva."

"Kdo?" Ozval se Thomas, napůl zfialovělý, nedokážíc se odtransformovat. Nebyl to vzteklý tón, ale zděšený. To byli všichni.

"Nicolette. Není to nic víc než bývalá osobní strážkyně a rádkyně té své přituplé královny, která je stejně mrtvá díky Enzovi. A ten ovládá Cameron, mimochodem. Takže někde za devatero horami se vzájemně zabijou." Její toxický proslov znamenal naštěstí ale naději. Válka ještě neskončila, dokud Enzorius nezabije Nicolettu. Eddovi se vracely vzpomínky na bitvu. Pamatoval si i bolest. Zamraziko mu, když si vybavil krvavou honbu.

"A rodiče?" Zeptal se Edd. Matt zvedl hlavu a ukázal na pootevřené dveře. Když Edd nakoukl, uviděl to stejné, co předtím. Lidi, kteří seděli na zakrvácených postelích nebo křeslech. Mezi nimi i Rudého Velitele.

Edd mezi nimi bez jejich povolení vstoupil. Necítil žádné přehnané emoce a nároky. Na to už příliš v krátkou dobu zastárl a stejně věděl, že by s tím nic neudělali. William zpracovával ty neexistující jevy, schopnosti a monstra, které neexistují. Nikdy to předtím nezažil. Jistě, jeho žena a nevlastní potomci měli černé oči, ale byl realista jako Thomas.

A Edd mu záviděl ten čas, kdy neprožíval fantastická dobrodružství. Záviděl to všem. Nečekal ale, že rodiče jeho nejlepších přátel od dětství do toho budou zapleteni. Že vůbec i kdysi byli. Musel všechny dohromady svést osud minulých rozhodnutích.

Bouchl silně do zdi a všechny probudil, ať už ze spánku či snění za bílého dne. Sledoval svého otce, který pochopil, že je ve velkém průšvihu.
"Je čas na vysvětlování. Co tady všichni děláte?" Nebyl to přátelský hlas. Reider se postavil a držel se za rány, které utrpěl. Hlavně na zkrvavených prstech, od kterých se táhly žilky. Třetí duch obrátil život všech rodin vzhůru nohama a Nicolette mu pomohla. Ironie.

"Chceš zkrácenou nebo celou verzi?"

"Zkrácenou verzi celého příběhu. Ce-lé-ho." Pro jistotu zopakoval požadavek a usadil se na volnou židli. Nechal schválně otevřené dveře, aby to slyšel i jeho tým. A pokud Enzo vážně zvládne bojovat s Nicolette, dá tomu čas.