✅ „Another Start" | Eddsworld AU

39.) Little and shy

Tord:

Začalo zuřivě pršet. Díval jsem se z okna na prudce padají kapky. Nemohl jsem spát po těch práškách, stále jsem cítil tu jejich chuť zahořklou a kyselou chuť. Vypil jsem kvůli tomu sklenici vody, ale chuti mě bohužel nezbavila. Zvuky dopadů kapek mě nutily přestat vnímat chuť a věnovat se dešti.

Déšť mě po tom všem, co se tu, před několika minutami odehrálo, uklidnilo. Bylo to nádherné. Mohl bych tu i klidně usnout, pokud bych chtěl.

Ustoupil jsem od okna a naposledy se zadíval z okna na venek tohoto světa. Pousmál jsem se. V noci je vskutku krásný.

Náhle jsem dostal pocit, že jsem zaslechl slavný hlásek. Připomínalo mi to kňučení a štěkání štěněte, možná dokonce i dospělého psa. Otevřel jsem okno a podíval se dolů, i když mi na hlavu drsně dopadaly kapky. Sice pokoje pro muže jsou až v pátém patře, ale nezabránilo mi to stejně se i klidně naklonit. Nic.

Znova. Tentokrát to bylo slyšet zřetelněji. Zaostřil jsem. Zapnul jsem světlo na dlani své náhradní robotické ruky a zasvítil si.

Překvapilo mě to, co vidím.

Opravdu tam stál pes. Díval se na mě. Ihned jsem zavřel oko, vzal si bundu, boty a běžel dolů jako o závod. I když je to jen pes, taky potřebuje pomoct.

Když jsem konečně byl venku, neváhal jsem a šel ho najít. Ihned jsem ho spatřil. Vyděšeně běhal všude, kam mohl. Přiběhl jsem k němu a zapískal na něj. Pes přestal běhat a zvedl uši. Znovu jsem pískl a on si mě všimnul. Okamžitě ke mně přiběhl. Byl celý promáčen, klepal se zimou a byl velmi vyděšen. Sundal jsem si bundu, dal ji na psa a hned ho vzal do náruče. Běžel jsem zpět na základnu s mířil do sprch.

Rozhodl jsem se ho totiž vykoupat. Chudák venku v chladu. Celý se třese a je jako led.

Opatrně jsem psa položil pod sprchu a zapnul pomalu vodu. Postupně jsem přidával větší teploty, nebudu riskovat, že by taky náhodou dostal infarkt.

Je to vlastně možný?

No, raději experimentovat nebudu.

Neměl jsem šampón pro psy u sebe, jelikož žádné ani nemáme, tak jsem ho vzal tím na vlasy, přece jenom, vlasy a srst jsou podobné věci, nemyslíte?

Opláchl jsem jeho- pardon! Její srst a usušil ji ručníkem. A ano, je to fenka, jak jsem zjistil. Vzal jsem ji k sobě do pokoje, doufám, že mě nikdo neviděl a už vůbec né můj otec.

Když jsem konečně dorazil před svým pokojem, hned jsem otevřel dveře a vklouznul dovnitř. Ihned jsem v zavřel za sebou a pustil ji z mé náruče.

Byla vyděšená. Nevěděla, kde je a jak reagovat. Všechno se to docela odehrálo tak rychle. Na jejím místě bych byl taky takový.

Vlastně.....

~ Vzpomínka ~

Stál jsem před dveře mé nové třídy v nové školce. Nikdy bych si nepomyslel, že ti budu stát. Chybí mi Norsko.... Nevím, jestli se naučím pořádně i mluvit anglicky.

Nádech. Výdech. To zvládnu! Budu statečný! Jak mi vždy maminka říkala:

"Det er ingenting å bekymre deg for! Vær modig, og du kan gjøre mange ting!" ("Není čeho se bát! Buď odvážný a můžeš tak dokázat spousty věcí!") Ano mami, budu!

Vstoupil jsem do třídy. Děti si mě ihned nevšimly, docela se mi ulevilo. Ale i tak jsem se bál, bylo jich tu moc. Náhle si mě jedno nebo dvě všimly. A postupně celá třída. Teď se fakt bojím!

Raději jsem si tiše sednul do zadní lavice a mlčky sledoval situaci. Už si mě přestali všímat. Tedy, až na jednoho, který ke mně přicházel. A sakra-...

"Ahoj!" Řekl velmi vesele. Snad aspoň pár slovíček mi pomůže s mluvením.

"A-aho-j." Trochu jsem se zadrhnul, ale myslím že to ušlo.

"Ty jsi tu nový, že?" Zeptal se s úsměvem.

"J-ja. Já být nový..." No tak to už není dobrý. Chvilku se na mě překvapeně podíval z toho, co jsem řekl. "P-promiň, já moc neumět engelsk, já se ještě učit...." Řekl jsem stydlivě. Připadal jsem si ponížen, že neumím anglicky.

"To je dobrý! Mluvíš dobře!" Řekl nadšeně. Byl jsem překvapený. Nevadí mu moje mluvení? "Odkud jsi?" Zeptal se zvědavě.

"No-Norsko."

"Páni! To je daleko, že?"

"Ja. Daleko."

"Ooooh! Úžasné!" Byl prostě veselý. Pokusil jsem se usmát taky vesele. "Jmenuju se Edd a ty?"

"T-Tord."

"Pěkné! Můžeme být kamarádi?" Byl jsem překvapený, zase! Přikývl jsem na souhlas.

~ Nyní ~

Vzdychl jsem. Chybí mi ty časy našich výprav od dětství do doby než-.....

....... Lepší na to dál nemyslet. Nechci se zas rozbrečet. Budu silný. Budu silný jak mi tehdy máma říkala!

"Není čeho se bát! Buď odvážný a můžeš tak dokázat spousty věcí!"

Mami....

Ani jsem ti nestihl říct za všechno, že ti....

Děkuji.

Pozoroval jsem fenku, jak se konečně prochází po pokoji. Vypadala docela spokojeně. Šel jsem si sednout na postel. Všimla si mě. Poklepal jsem vedle sebe na znak, aby si sedla vedle mě. Zvedla vesele ouška, zavrtěla ocáskem a sedla si. Hladil jsem ji po její nádherné srsti.

Když se tak na ni dívám, je docela malá. Možná je to ještě stěně. Tak malá a stydlivá fenka. A i rozkošná.

Přemýšlím, jestli si ji nechat. A i kdyby, jak ji pojmenuju?

A jak bych ji schoval?

A vůbec!

JAK BYCH OCHRÁNIL SVOU MANGU, ABY MI JI OMYLEM I ZÁMĚRNĚ NEPOŠKODILA?!

[Takže máme tu rozhodnutí. Nechat si psa nebo ji vypustit ven? Co myslíte. Já bych si ji osobně nechala ale já tady asi nehraju roli. XD PS: Takhle by mohla vypadat. (Kříženec vlčáka) :3]

~Elisa a Tordův MOŽNÁ nový mazlíček. :D