✅ „Another Start" | Eddsworld AU

22.) Why did u lie?

Matt:

"Přijedeš? A kdy?" Volal jsem si se svou starší sestrou Tess, která mi zničeho nic zavolala se svým veselým hlasem. Řekla mi, že mě může konečně zase vidět po několika letech! Od doby, co se odstěhovala od naší rodiny jsem ji neviděl. Přemýšlím, jak asi teď vypadá. Určitě ji to bude slušet! No tedy, i mě to sluší taky, o tom není pochyb!

"Zítra ráno! Nevadí ti, že takhle brzy?" Řekla sladkým hlasem Tess a já se usmál. Zas ji uvidím!

"Přijeď, jen přijeď! Tom tě určitě taky rád uvidí!"

"Tomi! Ach, vzpomínám si na něj. Chybíte mi, malej brašulíne!"

"Hej! Nejsem už malej!" Řekl jsem co nejvíce mužným hlasem, který se mi bohužel stejně nepovedl. I tak jsem zněl božsky. Tess se zachichotala, přitom i trochu zachrochtala. No jo, naše chrochtaní při smíchu, to se dědí. Já tedy málokdy chrochtám, ale ségra? Ta to neudrží!

"Pro mě jseš furt!" Řekla naschvál protivným hlasem. Nakonec jsem se taky zasmál. Koneckonců, s Tess nikdy není nuda! Ale občas to trošku přehání. Jako teď. "Oh! Už musím! Papá bráško!~"

"Čus." Rozloučil jsem se s ní a tipnul hovor. Zavřel jsem oči a zavrtal se na postel mezi peřinami.

~Vzpomínka~

"Uvidím taťku?" Zeptal jsem se své starší sestřičky, která seděla vedle mě na posteli. Stále se usmívala, ale nepřipadalo mi, že vesele jak vždy sestřička dělala. Bylo mi z toho smutno, ale nechtěl jsem ji rozesmutnit, tak jsem se usmíval jako ona.

"Jednou určitě Matte! Jednou určitě...." Její úsměv se už neusmíval, ale byl smutný. Pohladila mě po vlasech a už nic neřekla. Zavřela za sebou dveře. Tess byla smutná. Rozveselím ji! Vzal jsem si sebou svou opičku a tiše jsem za ní cupital jako tajný agent! A má mise byla, abych rozveselil Tess!

Uviděl jsem pootevřená dvířka od našeho obýváku a já jsem tise k nim šel. Byla tam maminka s Tess, ale nebyli noc veselé. Rozveselím je obě! Ano!

"Mami, nemůžem mu to říct. Je ještě malej a zlomilo by mu to srdce!" Řekla sestřička, která chodila sem a tam, zatímco mamka seděla na bílém gauči s podivnou sklenkoi, ve kterém bylo něco červeného. Asi limonáda.

"Já vím Tess, já vím.... Ale co můžeme dělat?" Řekla smutně maminka a napila se té červené limonády. "Stejně se to doví, dřív či později....."

"Nesmí!" Zakřičela naštvaně sestřička a já se začal bát. Pevně jsem držel svou opičku.

"Tess...." Odložila mamka na stolek podivnou sklenku a postavila se. "Já vím že Matta stále rozveselovat, ale nebude to trvat pořád....." Řekla maminka a dala ruku k Tess, kterou ale dala pryč. Proč je na maminku zlá? Proč křičí?

"Nemůže se to dozvědět jak hned!"

"Uklidni se Tess....."

"Nemůžu! Jak se mám uklidnit!"

"Tess, Matt se-"

"NEDOZVÍ SE, ŽE TÁTA BYL PARCHANT A ŽE JE MRTVEJ! MRTVEJ PO ROCE, CO SE MATT NARODIL!"

"Cože......?" Otevřel jsem dveře a klepal se. Ta voda, které maminka a Tess říkaly slzy, mi řekla z mého obličeje. Takže táta je....?

"Zlatíčko....." Řekla potichu maminka. Udělala krok ke mně. Začal jsem více plakat a rozeběhl se pryč od mamky a sestřičky. Brečel jsem nahlas. Ony mi lhaly..... Tátu už neuvidím.....

Zavřel jsem za sebou dveře od svého pokoje a objímal svou opičku....

Ležel jsem na postýlce.

Brečel jsem.

Sestřička a maminka....

Lhaly....

A JÁ UŽ TÁTU NEUVIDÍM!!!

Tatínku.....

KDE JSI TATI?!

~Přítomnost~

Nahrnuly se mi slzy do očí a představoval si, jak táta asi mohl vypadat. Mohl mít brýle? Byl silný? Byl to parchant, jak říkala tehdy Tess?

Proč Tess nechtěla, abych to nevěděl?

Bála se?

Utřel jsem si slzy a podíval se na mého prvního plyšáka. Tu opičku, kterou jsem měl a stále ji mám. Vzal jsem si ji do rukojtl a začal ji objímat.

Slzy se spustily dolů. Nechal jsem je téct a začal potichu brečet.

Tati.

Už tě neuvidím...

Nikdy.....

Doufám, že se máš tam nahoře dobře.

Chybíš mi.

Moc.

I když jsem tě nikdy neviděl v tváří v tvář.

Stejně tě mám rád.

[Taky někomu něco spadlo do oka? Něco jako slza? Guys! Nejsem jediná, že? Q-Q Btw konečně první fanon postava! Tess!]
~Elisa