Our children [CZ FF, 3]

Kapitola třicátá

Božíhodové ráno doprovázela nová vrstva běloskvoucího sněhu, až měla Colette problém poznat, kde vlastně končí jejich zahrada a začíná volné prostranství za domem, po němž následoval les.

Ještě před dvěma dny se na tenhle den těšila, stejně jako každý rok. Milovala rodinné sešlosti a Vánoce nebyly výjimkou, obzvláště když se měli všichni sejít v Doupěti.

Jenže teď, když se ven dostalo Charlottino tajemství, se všechno změnilo. Pořád netušila, jestli už o tom ví strejda Fred a teta Lara. Pochybovala, že by o tom s nimi chtěla její sestřenice mluvit hned poté, co dorazila po třech měsících domů ze školy.

Klepání na dveře jejího pokoje ji donutilo odtrhnout pohled od zasněžené krajiny okolo jejich domu.

„Dále!" křikla a bezmyšlenkovitě přešla na matčinu rodnou řeč. U nich doma se angličtina s francouzštinou střídala tak často, že si málokdy uvědomovala, jakým jazykem vlastně mluví.

Dveře se otevřely a dovnitř nakoukl Sebastian. V rukou držel hrnky, ze kterých se kouřilo.

„Můžu?" zeptal se a pozvedl hrnky nahoru. „Donesl jsem tvoji oblíbenou čokoládu."

Colette se bezmyšlenkovitě usmála a přikývla. Sebastian se zazubil a vklouzl do jejího pokoje, nohou pak za sebou zavřel dveře. Několika kroky přešel ke své sestře a předal jí jeden hrnek.

„Děkuji," vydechla a na vteřinu zavřela oči. Úplně jí při tom všem vypadla jejich společná tradice, kterou Sebastian začal už před tolika lety, že si ani nepamatovala, kdy přesně vznikla. Božíhodové ráno začínali vždy společně, s horkou čokoládou a na parapetu jejího pokoje.

„Ty jsi o Charlotte a Malfoyovi věděla?" zajímal se po chvíli ticha, které mezi nimi nastalo.

„Ne," zavrtěla hlavou. „Dozvěděla jsem se to včera po návratu do společenky, když se tam kluci snažili opít do němoty."

„Altair to věděla," prozradil jí, ovšem Colette nehnula ani brvou.

„Nijak mě to nepřekvapuje, nejsou jen sestřenice, ale i nejlepší kamarádky," odvětila a napila se horké čokolády. „Navíc, moc dobře víš, že u Altair je všechno v bezpečí."

„Když už jsme u těch známostí, co ty a Lockwood?"

Colette ta otázka překvapila natolik, že málem upustila hrníček. Zvedla k bratrovi vytřeštěné oči, ale Sebastian se netvářil nijak pobouřeně ani nesouhlasně.

„Letty, nejsem slepý ani pitomý," obrátil oči v sloup. „Viděl jsem vás se několikrát bavit na chodbách i na večírcích, a to nemluvím o plese."

Netušila, co mu na to má říct. Raději sklopila oči k hrníčku a zesílila stisk okolo něj, jako kdyby ji to mělo nějak ochránit od možné hádky.

„Joe není špatný kluk," pokračoval Sebastian s pohledem upřeným z okna. „Moc ho sice neznám, ale co jsem slyšel, tak je v pohodě."

Colette netušila, co si o tom má myslet. Opravdu teď mluvil její bratr, který byl podobně ochranářský jako Jonathan s Oliverem? Když se před dvěma lety rozkecalo, že si dala pusu s Viktorem Powellem, Sebastian mu málem dal pěstí. Od té doby si dávala pozor, aby se nic podobného nestalo.

„To znamená, že se ho nepokusíš proklít?" ujišťovala se váhavě.

Sebastian se nevesele zasmál. „První jsem o tom uvažoval, ale po tom, co se stalo s Charlotte, si myslím, že jedno drama stačí."