Our children [CZ FF, 3]

Kapitola šestatřicátá

Když se Altair konečně dostala do knihovny, bylo po páté odpoledne. Nakonec usnula v Owenově náručí na víc jak dvě hodiny, ale nebyla sama. On sám usnul chvíli po ní vyčerpáním ze zápasu.

Když se probudili, pocítila Altair mírný stud, ale i radost. Řekla mu to a on neodešel. Nedíval se na znechuceně a s opovržením, což by si podle svého názoru zasloužila.

„Musím do knihovny," zamumlala stále ospale a jemně se vymanila z jeho objetí. „Musím najít něco, co mi pomůže uspat mečoroha."

„Půjdu s tebou," navrhl Owen a vyhoupl se na nohy. Pohotově si upravil dres, který na sobě dosud měl, a natáhl k ní ruku. „Tedy, pokud nejsi proti."

Altair zavrtěla hlavou a pousmála se. Owen se sklonil a vtiskl jí polibek na čelo.

„První bychom ale měli zajít na koleje a převléct se," řekla a přešla ke křeslu, na které předtím odložila bundu, šálu a rukavice. Společně opustili Komnatu nejvyšší potřeby a trochu rozpačitě vedle sebe mířili k havraspárské společenské místnosti.

„Za dvacet minut ve vstupní síni?" navrhl Owen po otevření vchodu na kolej.

„Dobře," souhlasila Altair a rychlým krokem začala sbíhat schody. Projít chodbami jí zabralo víc času než normálně, ztracena ve svých myšlenkách a pocitech se jí podařilo dvakrát špatně odbočit, než se ocitla před kamennou zdí.

Po vyřknutí hesla vklouzla dovnitř a proběhla společenkou ke schodům do dívčích ložnic.

„Kdes byla?" vyjela na ni okamžitě Josette a vyhoupla se na posteli do sedu. „Nemohla jsem tě najít, ani na obědě jsi nebyla."

Altair se na svou kamarádku omluvně usmála, zatímco otevírala dveře od skříně.

„Byla jsem s Owenem," vysvětlila a sundala si svetr, který nahradila obyčejným černým tričkem s dlouhým rukávem. „Šli jsme do Komnaty nejvyšší potřeby, kde jsem mu ukázala, co jsem udělala Gabrielovi."

„Cože jsi?" vyjekla Josie a vyskočila na nohy.

„Musela jsem mu to ukázat, aby věděl, jaká dokážu být," odpověděla dutým hlasem. „Nakonec jsme oba dva usnuli, tedy potom, co jsem mu brečela v náručí."

„A nic jiného se nestalo? Prostě jste usnuli?"

Altair zavřela dveře a povzdechla si. „Předtím jsme se líbali."

Josette na ni vyvalila oči a potom nadšeně vypískla, jako kdyby jí řekla, že se ruší veškerá výuka a to jediné, co se bude ve škole dělat, je hrát famfrpál.

„Takže jste spolu?"

„Ne tak docela," zavrtěla Altair hlavou a vjela si rukou do vlasů. „Nevím, jak to mezi námi teď je, ale rozhodla jsem se, že nedovolím, aby Gabrielovy činy zničily něco, na čem mi záleží."

Josie k ní přiskočila a krátce ji objala. „Jsem ráda, že to říkáš. Owen je fajn kluk a ty si zasloužíš někoho jako je on."

Altair se na Josie zeširoka usmála a přezula si boty.

„A kam jdeš?"

„Do knihovny najít něco na toho mečoroha," odpověděla jí Altair a do kapsy si strčila povolení od profesorky McGonagallové. „S Owenem."

Než stihla Josette zareagovat, vyklouzla dveřmi na schody a poté i ven ze společenské místnosti. Tentokrát se jí podařilo projít sklepením bez problémů, a tak stihla včas vejít do vstupní síně.