Our children [CZ FF, 3]

Kapitola sedmatřicátá

Lauren mávla hůlkou a nalila vařící vodu do porcelánové konvice, ze které se okamžitě začalo kouřit. Aby se pojistila, že se konverzace nezvrtne v hádku, přidala do čaje ještě dvě kapky uklidňujícího lektvaru.

Znovu mávla hůlkou a čajový servis se zvedl do vzduchu, následujíc ji až do obývacího pokoje. Fred seděl na sedačce a mlčky zíral do plamenů, které praskaly v krbu.

„Připravila jsem čaj," upoutala na sebe pozornost a nechala čajový servis, aby se postavil na konferenční stůl. Sama se posadila vedle svého manžela.

„Děkuju," řekl Fred, aniž by se na ni podíval.

Lara si povzdechla. „Frede, myslím, že je načase, abychom si promluvili. Normálně, bez hádek, jako dospělí lidé."

„Přemýšlím nad tím celé dny a snažím se to přijmout, ale nejde to," vydechl Fred zkroušeně. „Vždycky si vzpomenu na naše školní léta a potom i na období války. Na to, jak jsi vypadala potom, co tě málem Smrtijedi zabili při cestě na Vánoce..."

Lauren se natáhla a vzala jeho ruce do svých.

„Já vím, že je to pro tebe těžké," ujistila jej a chlácholivě mu přejížděla palcem po hřbetu pravé ruky, „ani pro mě to není jednoduché. Taky mám před očima to všechno, ale jednoduché to není ani pro Lottie."

„Já vím," povzdechl si Fred. „Když zavřu oči, vidím její výraz z oběda v Doupěti, když se hádala s Jamesem. Opravdu ho má ráda, že?"

Lara souhlasně přikývla. „Má. Kdyby ne, nerozhádala by se s půlkou rodiny."

Fred věděl, že má pravdu, jen si to nechtěl připustit. Zezačátku nechápal, kde udělali chybu. Charlotte chodila do Havraspáru, byla vynikající studentka, prefektka, redaktorka školních novin a komentátorka famfrpálových zápasů, navíc podědila i jeho zálibu v žertovných předmětech.

Jak se tedy mohlo stát, že zrovna jeho dcera pocítila sympatie k synovi Draca Malfoye? Copak jí i ostatním nevyprávěli ty příběhy ze školních let, kdy jim Malfoy dělal zle, protože Weasleyovi byli chudí a Blackovi měli špatnou pověst, i když neprávem?

Nevyprávěli jim, jak Lucius Malfoy málem zabil jejich babičku a že byl Smrtijed? Že se hrdě hlásil k Voldemortovým názorům a plnil jeho příkazy?

Když však viděl její vervu, s jakým přesvědčením řekla, že ten chlapec své příjmení nenávidí, donutilo ho zapřemýšlet nad tím, jestli se chyba stala opravdu na její straně. Mohl snad vědět, jaký je Scorpius Malfoy, když ho potomci jeho příbuzných neprovokují?

„Lottie mi řekla, že Scorpius je úžasný," prozradila mu Lauren po chvíli ticha, která mezi nimi nastala. „Pozorný, hodný, milující..."

Na chvíli se odmlčela, na rtech se jí usadil mírný úsměv.

„Vlastně mi tím připomíná jednoho chlapce, do kterého jsem se zamilovala," dodala. „Taky byl takový a stále je."

„Roro, vážně mě chceš přirovnat k Malfoyovi?" ujišťoval se zaraženě.

„Frede, tím chci říct, že na příjmení nezáleží," obrátila oči v sloup. „Kdyby ano, ani my dva bychom spolu nebyli. Sdílet stejnou krev neznamená mít ty stejné vlastnosti a chovat se tak, jako tví předci.

A já na vlastní kůži znám, jaké to je, když se na tebe někdo dívá skrze prsty jenom kvůli příjmení. Vím, jaké to Scorpius musí ve škole mít, a vlastně jsem nakonec ráda, že to byla zrovna naše dcera, kdo si k němu našel cestu."