Slave or Lover ? [k.thxj.jk]

~3~

.
.
.
Vyšel jsem ven a viděl rytíře jak pobíhají okolo stromů a podpalují keře, listí a menší stromy. Vyděsil jsem se. Oh ne ne ne NÉ!!! Před očima se mi promítá vzpomínka z dětství....

„DĚLEJTE!!! BUDOU NĚKDE SCHOVANÝ!!! HLEDEJTE.NESMÍME ZKLAMAT KRÁLE!!!” Musím se dostat pryč. Všechny mosty jsou v plamenech. Co teď!! Jeden most je skoro nepožkozený, ale je nad obrovským jezerem. Tak jo to zvládnu! A rozběhl se na pravo. Přes slzy moc nevidím na cestu, takže musím zpomalit. No to jsem neměl dělat. Uvědom8l jsem si že mě vlastně bolí noha. Zastavil jsem úplně. Lana a prkna začali křupat. Ne ne ne ne ne! Teď ne!!! Běžel jsem co nejrychleji na druhou stranu. Jedno prkno pod mojí nohou to nevydrželo a propadlo se do jezera. Já už jsem se držel jednoho prkna  a za každou cenu jsem se snažil nepouštět.

„HELE!! TAM JEDEN VISÍ!!” zařval jeden muž a ukázal na mě. Oh Ne! Co teď! Ze všech sil jsem se snažil vylézt na ten most, ale lano se přetrhlo. A já už jsem vnímal pád do vody.

Vynořil jsem se a zalapal po vzduchu. Než jsem se rozkoukal a zjistil situaci tak na mě spadla kovová síť a začala mě táhnout pod hladinu. Za tu dobu co jsem bojoval se sítí tak mě vytahovali z vody. Když už jsem se blížil ke břehu tak jsem si to všechno uvědomil a začal sebou cukat s nadějí že se z tý sítě vymotám a dostanu se co nejdál. Ale můj plán se přerušil když mě jeden z mužů chitil silně za uška a násilím mě tahal z vody. Bolelo to hodně začal jsem vzlykat a prosit,ale to vše úplně zbytečně. Byl jsem venku z vody a hned mi nasadili železná pouta na ruce i nohy.

Byl jsem zmatený nevěděl jsem co mám dělat co se děje vůbec nic. Byl jsem mimo. Odvedli mě k vozu spřežený koňmi a chtěli mě umístit do vnitř toho vozu. Začal jsem protestovat a prosit. Strašně moc se bojím co bude dál. Jeden muž byl asi už naštvaný a rychlostí blesku mě chytil okolo ramen ze zadu a položil mi meč na krk a začal mluvit„Teď jsem nasranej protože máme jenom deset zasraných hybridů a nechceš mě nasrat ještě víc než jsem takže, zalez do vnitř a drž hubu spratku! Nebo chcípneš!” a strčil mě do toho vozu. Myslel jsem že už nemůžu brečet víc, ale mílil jsem se, teď nastala doba kdy jsem se totálně zhroutil. Ležel jsem v rohu v klubíčku a brečel a ignoroval ostatních devět lidí okolo mě. Byl jsem na dně. Nic jsem nevnímal. Jen jsem brečel dokud jsem neusnul.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Ahojky lidičky
Doufám že se to dá číst
Přeji vám všem krásný den večer a nebo krásné ráno ~✨
Děkuji za podporu ~😘
Užijte si příběh ~💜

Omlouvám se za chyby, nenávaznost děje a vymyšlená slova~✨