Slave or Lover ? [k.thxj.jk]

~5~

„Vztávat... Králíčku?" uslyšel jsem dívčí hlas „Hmm" přetočit jsem se na záda „Už je ráno~" pronesla a já se hned posadil vedle ní. Rozhlédl jsem se po vozu, bylo nás hodně. Víc tu bylo, ale dívek. Seděl jsem a koukal přes mříže ven. Obloha byla ještě tmavá a louky byly prázdné a tiché až děsivé.
Mám hlad a žízeň, noha mě stále bolí, mě vlastně bolí úplně všechno. Taky mám strach. Strach z toho co se stane až tam přijedem. Všechny mé pocity a myšlenky se propletly do klubka beznaděje. Nevědomky mi po tvářích začaly stékat slzy„Ne už neplakej. Bude dobře ano?..” říkala to tak jako by si nevěřila, ale já byl tak zoufalý že jsem se donutil tomu věřit.

Po pár minutách ticha ke mně promluvila „Jakpak se jmenuješ?” zeptala se milé „J-jungkook. A t-ty?” ze slušnosti a ze zvědavosti jsem se zeptal taky „ Seokhyo” má hezké jméno „A kolik ti je?” vím je neslušný se zeptat dámy kolik jí je, ale mě to moc zajímá „ Je mi třicet let. A tobě?” „Mě je sedmnáct?” smutně se na mě usmála a řekla si pro sebe potichu „Tak mladý a tolik bolesti si zažil a ještě zažije” no moc potichu to nebylo když jsem to slyšel, ale moc jsem se v tom nešťoural. Nechtěl jsem.

„Tak vy zrůdy! Za pár mil budeme ve městě!” můj srdeční tep se zvýšil a napětí ve voze zhoustlo. Všichni začali panikařit. Já jsem nebyl vyjímka. Měl jsem pocit že se mi zastaví srdce nebo že přijdu o kyslík. Strach. Emoce která se zmocnil mého těla.

„Já to nedám! Já to zkončím!” vykřikl jeden medvědí hybrid a držel celkem silný a na pohled dost ostrý kus skla který si držel u srdce „Hej hej v klidu jo? Polož to na zem.” řekl jeden liščí muž co seděl vedle něj. Ten však neposlech a kus skla si zabodl do srdce. Jeho tělo ochablo a spadlo na zem.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
~Ahojky lidičky ~