Bella (ff. na Avengers)

Aira

S Pietrem se na dotyčného docela vyděšeně podíváme. Ani jeden z nás nečekal, že na nás někdo použije bariéru. Pokusím se bariéru zbořit všemi schopnostmy co mám ale ani jedna na ní nefunguje. Začnu se bát víc. Zkusím se dostat do mysli tomu člověku který nás tu drží, ale to taky nefunguje a jen zabolí hlava mně.

,,To ti fungovat nebude. Airo mohla by jsi se tady našim přátelům ukázat, ať si nemyslí, že jsme nevychovaní?" Zeptá se a vedle něj se zviditelní holka. Má snědou pleť a modré až modrozelené vlasy. Oči jí červeně září a okolo rukou se jí mihá podobná záře jako mně s Wandou když svoje schopnosti používáme.

Překvapeně se na ni dívám a opravdu se divím jak dělá, že je silnější než já. Ledaže by... musí mít u sebe jeden z kamenů nekonečna. Když se na ni podívám pořádně a myslím na kámen, jakoby byl celou dobu něčím překrytý, se ukáže náhrdelník na jejím krku. Kámen síly. Neměl být na jiné planetě?

Ukážu Pietrovi ruku aby se naklonil ke mně abych mu mohla něco pošeptat. Skloní se a nastaví ucho. ,,Vidíš na jejím krku ten náhrdelník?" Zeptám se. ,,Ne. Ty ano?" ,,Podívej se pořádně a mysli na kameny nekonečna." Chce zřejmě něco namítnout, ale já mu s přísným pohledem chytnu bradu a otočím mu hlavu k Aiře. Přimhouří oči a pořádně se dívá na dívky krk. ,,Nic tam n-" Zastaví se a zamrká. Pak se překvapeně podívá na mě. ,,Není to-" ,,Kámen síly. Podobný tomu co má Vision v čele a já v těle." Skočím mu do řeči.

,,Neříkala jsi v toweru, že ostatní kameny až  na jeden, který je v bezpečí, jsou na jiných planetách." ,,Říkala. Nevím co tenhle tady dělá, má být na Xanderu." ,,Kde?' ,,Teď to neřeš, máme jiné věci na práci." Oba se ve stejnou chvíli otočíme na neznámého.

,,Co je šeptem to je čertem. Každopádně... možná by jste chtěli vědět, proč jsem vás pozval na návštěvu." ,,Ani ne" Odpovím mu, ale on mě ignoruje. ,,No tebe zrzko jsme ani nečekali, ale věděl jsem, že pan Maximoff bude svazovat mé vojáky a tak jsem si na to prostě počkal." ,,Budou nás hledat. Vlastně se divím, že bez nás vůbec odjeli."  Druhou větu si řeknu spíše pro sebe.

,,Nebudou, věř mi. Jsme schopní udělat, aby lidi vypadali jako vy. Přesně takovýto lidí se  teď spokojeně vezou v tom vašem letadýlku."
Na to jsem  nic neřekla ale začala jsem se docela bát. Celý život používám schopnosti a najednou je používat nemůžu. Jako bych byla bez rukou.

,,Jsme Avengers. Můžu ti slíbit, že až se odsud budeme dostávat, nezapomenu ti nechat dopis na rozloučenou." Usmála jsem se na něj s vyceněnýmy zuby,  i když jsem se uvnitř klepala strachem... . Co se to se mnou děje? Odkdy se bojím něčeho takového? Na tomhle místě je něco divného...

Další kapitola. Konečně se začíná něco dít.  Děkuji za 1,4k. Miluju vás! Hezké koronaprázdniny (Je divné, že se neliší od mého normálního života?). Napište jak se daří vám!

Barča