Bella (ff. na Avengers)

Útěk?

Pohled Belly:
Šramocení. Jako by něco bouchlo o kov ale někdo se snažil ten zvuk potlačit. U nás v cele bylo slyšet docela hlasitě ale vsadila bych se, že za dveřmi cely o tom nemají ani ponětí. Po dlouhé době ticha a jen mého a Pietrova hlasu to byla vítaná změna, kterou bych jindy nevítala. Zaposlouchala jsem se do toho zvuku více. Jako by se přibližoval, pomalu ale jistě. Podívala jsem se na Pietra jestli ten zvuk taky slyší, nebo jestli mi už šplouchá na maják. Otočil se na mě a kývl, oba jsme se zvedli a šli hledat původ zvuku. Nestihli jsme prohledat ani půlku pokoje když se ten zvuk ozval znovu. Tentokrát ale nebyl někde ve stěně, ale přímo tady v místnosti, vycházel z podpostele. Oba jsme se s Pietrem podívali pod postel s očekáváním co pod ní bude. Když jsem  klesala, napadlo mě v hlavě nejmíň tisíc scénářů.

Nával štěstí mnou projel jako Blesk. Nikdy jindy jsem nebyla tak ráda, že vidím Clinta a Natashu. Clint vylezl první. Položil kryt od ventilace na stranu a protáhl se dovnitř. Hned za ním o něco elegantněji vyklouzla z ventilace Natasha. Ventilace byla o něco větší než ventilace normální ale stejně nevím jak se jim do ní podařilo nacpat. Byla jsem tak šťastná, že vidím jiného spojence než Pietra, že jsem Natashu prostě objala. Natasha první váhala, ale pak mě objala na zpět. Pietro s Clintem si chlapsky drcli rameny. S Natashou jsme ale obě věděli, že jsou rádi, že se vidí. Pietro, byl rád, že Natasha s Clintem přišli a Clint, že nejsme mrtví. Kdybych se Clinta zeptala, všechno by popřel ale myslím, že bral Pietra jako syna nebo mladšího bratra.
,,Neříkám, že vás nevidím ráda, ale jak jste se sem dostali?"
,,Moc ráda bych vám to povyprávěla , ale nemáme moc času. Vojáci Hydry se tu můžou objevit každou chvíli."

Všichni jsme se za sebou nějak nastřádal do ventilace a začali jsme lézt směr svoboda. První lezl Clint, za ním Pietro, pak já a poslední Natasha. Všechno okolo bylo stísněné ale přesto jsme pokračovali docela rychle. Schopnosti mi pořád nefungovaly, čekala jsem, že až opustím celu, ovládání schopností se mi vrátí. Ta holka Aira musela použít něco rovnou na nás. Cokoli to bylo, doufala jsem, že to brzy vyprchá.

Vylezli jsme venku ale pouze z budovy, teď se ještě musíme dostat z tohohle komplexu. Natasha s Clintem si přichystali zbraně a nám podali taky. Netuším, kde je Natasha měla schované ale byla jsem za ně ráda.
Postupovali jsme podél budovy, pak jsme přeběhli k autu. Pietrovy schopnost taky nefungovali, jinak by je už použil. Všechno bylo moc lehké, ven jsme se dostali bez větších potíží a venku tady taky nevypadalo nic zrovna nebezpečně. Teda, byla to nepřátelská základna ale jediné živé bytosti v dohledu jsme byli mi. Přeběhli jsme do dalšího úkrytu, v Hranicích okolo komplexu a pobili dva vojáky, ani vystřelit jsme nepotřebovali. Prošli jsme branou a byli jsme venku. Takhle lehké to bylo, ne stěžovala jsem si ale vypadalo to podezřele. Napadlo mě, že by na nás mohli dát štěnice nebo něco podobného ale to nedávalo smysl, všichni věděli, že Avengers sídlí v Avengers tower. Všichni věděli kde je i ti co ji nehledali. Upřímně, zkuste si ignorovat nejvyšší budovu v New Yorku, byla jako maják. Ostatní nad tím taky přemýšleli ale prozatím jsme to nechali být. Sebrali jsme se a rozeběhli jsme se do lesa s nadějí, že poblíž bude nějaká civilizace.

Ahoj lidi. Omlouvám se, že tak dlouho nevyšla další kapitola, měla jsem autorský blok. Budu se je snažit teď vydávat častěji :).

Barča