Bella (ff. na Avengers)

Haló?

Seděli jsme na gauči, každý s dekou a hrnkem čaje a já jsem se snažila naladit vysílačku.
,,Budeme muset jít ven, nejlépe někam na kopec." oznámila jsem jim a hned po tom následovalo sborové ,,Neeeeeee".
,,No tak padavky. Kapitán strávil v ledu 70 let, vy to tu chvilku vydržíte taky. Já můžu vzít Natashu a Pietro Clinta, bude to rychlejší a nemusíte ani chodit.", navrhla jsem.
,,JÁ chodit musím." zakňučel Pietro.
,,To tu chvilku vydržíš, půjdeme co nejdříve. Když se nám povede kontaktovat S.H.I.E.L.D, můžeme už zítra jet v teple, v quinjetu domů."
Z Clinta se ozvalo něco jako "hmph" ale všichni byli trochu nakopnutí po tom, co jsem jim řekla o teplém quinjetu. Píšu si: Avengers
Slabina: zima

Po deseti minutách odhodlávání se do zimy, jsme vyšli ven. Znova. Jen říkala, že kousek na jih by měl být vysoký kopec, a taky byl. Uviděli jsme ho jen co jsme popošli dál od vesnice a výhled nám už nezastiňovali domy. Nebyla to ani taková doba a už jsme na kopci stáli. Párkrát jsem točila s válcem na vysílačce abych nasadila správnou stanici.
,,Haló?"
Ticho
,,Haló?" zkusila jsem to znova.
,,Identifikuje se," ozvalo se po chvíli.
Yess, plácla jsem si s Clintem a s úsměvem od ucha k uchu jsem do vysílačky odpověděla, ,,Jmenují se Bella Smith. Jsem na severní straně od základny, která byla poslední mise Avengers. Je tu se mnou Pietro Maximoff, Natasha Romanoff a Clint Barton. Okolo nás není nic než pustina, mohl by pro náš někdo poslat quinjet?"
,,Ověřte svoji totožnost. Kód mise, na které jste údajně byla s Avengers?", pustila jsem, tlačítko které přenášelo můj hlas a otočila jsem se k ostatním.
,,Tahle mise měla nějaký kód?"
Natasha s Clintem chvíli přemýšlel, než se ozval Pietro: ,,Je to 0031. 003 je tvoje Bello číslo a je to její první mise." Všichni jsme se na Pietra divně dívali.
,,Já jsem četl tu složku ok? Nechodím do terénu úplně nepřipravenej." S Natashou jsme se na sebe podívali, pokrčili rameny a já se znovu zmáčkla tlačítko na mluvení, ,,Kód mise jsou dvě nuly, pak trojka a jednička." odmlčela jsem se a čekala jsem na odpověď. Jestli tohle nevýjde, nejspíš se-  ,,V pořádku, quinjet už je na cestě, bude tam nejrychleji zítra v osm hodin ráno."
,,Dobře, děkujeme" a spojení bylo přerušeno.
,,No, šlo to docela dobře, asi teď můžeme zpátky k Jen požádat jí, jestli u ní můžeme přespat a zítra už by jsme mohli plánovat v Avengers tower, jak dostat Hydranty." ,jen co jsem tu větu dořekla, ozval se vedle mého krku zvuk kulky a ucítila jsem, jak mi z něj teče krev. Nebyla to hluboká rána, jen takové odření do krve ale stejně to hella bolelo. Křiklavé jdem na všechny ať jdou dolů a sama jsem si lehla do sněhu. Ještě, že ten střelec má blbou mušku. Natasha směrem odkud kulka přišla střelila a Clint se rychle zvedl a zase skrčil aby určil přesnou polohu nepřátele.
,,Na dvou hodinách. Vypadalo, že jsou tam tři ale okolo by mohli být další." informoval nás a vytáhl si svoji pistol. Luk a šípy nechal u Jen.