Bella (ff. na Avengers)

Konverzace

Byla jsem ve svém pokoji a s Pietrem jsme oslavovaly. V čase, v kterém jsem strávila a Pietrem hraním jsem zjistila, že se s ním dobře povídá. Já ležím na posteli a hraju si s vlasy. Pietro leží u nohou postele a kouká na stop. Je tu příjemné ticho.

,,Ty, Pietro? Co se teď bude dít?" Pietro se převalil na bok a hlavu si opřel o ruku. ,,Jak to myslíš?" Přenesla jsem pohled ze stropu na Pietra a posadila jsem se. ,,No, teď jsem Avenger. To prostě budeme jednou za čas chodit na mise, tancovat na Starkových večírcích a celou dobu bydlet tady v Avengers tower?"

Pietro se jen uchechtne a řekne. ,,Když to řekneš takhle zní to nudně ale je to, zvlášť v některých chvílích, opravdu sranda. Nejlepší je, když se jeden, více lidí, nebo všichni opijem. To je pak sranda největší. Máme u J.A.R.V.I.S.E uložená videa s každým z nás, když se ztrapnil. Někdy z toho pak děláme edity a pouštíme to danému člověku k narozeninám. Rád bych řekl, že tam těch videí moc nemám ale pravda bolí." Zasměju se, když si představím Pietra v princeznovských šatech jak tančí na stole na písničku Timber. Ležíme tam asi půl hodiny a žvatláme dál na tohle a jiná téma když usnu. Nevím jak se mi to povedlo ale usnula jsem.

Probudím se a protáhnu. ,,Dobré ráno paní ,Usnu si při hovoru' doufám, že se ti hezky spalo." Trochu se leknu, protože jsem tu nikoho nečekala.

Začnou se mi vracet vzpomínka na včerejšek a zívnu si. ,,Kolik je hodin?" ,,10 hodin, spala jsi celou noc." ,,A to jsi tu celou noc se mnou a koukáš jak spím?" ,,Vpodstatě." Mikne rameny a zakývá hlavou.

Vážně jsem nečekala, že se na světě najde člověk, ktetý by mě dokázal sledovat skoro deset hodin v kuse. ,,To nejsi unavený?" Nadzvednu obočí. Pietro jen zase pokrčí ramena.

,,Byl tady nějaký agent. Říkal, že máš zítra první zkušební misi. Normálně Avengers nechodí na mise, o to se většinou postarají ze S.H.I.E.L.Du ale tohle je zvláštní událost." Znovu si zívnu a pak vystrčím Pietra ven abych si mohla udělat raní hygienu a převléknout se.

Jelikož mi přesně neřekl kdy je ta mise, vydala jsem se superrychle najít Pietra. Priběhla jsem celou věž, ale Pietro nikde, tak jsem se šla podívat po někom jiném kdo by to mohl vědět, jedou přece všichni.

Po pár minutách kdy jsem se, zase superrychle pohybovala po toweru a hledala známky života, jsem našla Bruce v laborce.

,,Ahoj Bruci, na čem děláš?" Koukla jsem se mu přes rameno a zjistila jsem, že tomu vůbec nerozumím. Byli to nějaké vzorečky z biologie. Ani jsem nevěděla, že něco jako vzorečky z biologie exustuje. Bruce mi odpověděl nějakou strašně chytrou směsicí slov a já byla ráda, že jsem pochopila alespoň čtvrtinu. Inženýrství mi šlo ale v biologii jsem nebyla dál než za pokročilejšími základy.

,,Bruci? Ty jedeš taky na tu misi, že?" ,,Ano. Budu v quinjetu, kdyby se něco semlelo a oni byli silnější než jsme čekali. Ale předpokládám, že vazouna nebude potřeba." Pokýve hlavou a pořád tam něco dělá. ,,Kde máme být? A hlavně kdy? Mám mít něco sebou?" Vybalím na něj.

Usměje se na mě. ,,Nějaká nedočkavá." ,,No, nejde o to, že bych si nevěřila , to ne, síly mám dost. Jen...co když se někomu z Avengers něco stane a já tomu nebudu moci zabránit. Co když nebudu stíhat a nějaká kulka mi uklouzne. Chci říct, já jsem skoro nesmrtelná a vydržím strašně moc, i někteří další Avengers ale ne všichni. I přes to co dokážou to jsou většinou lidé. Bruci... já, nechci aby se někomu něco stalo."

Bruce se na mě skoro otcovsky podíval a dal mi ruku na rameno. ,,Jsme schopní. Nejsi jediná kdo se snaží chránit nejen sebe ale i všechny ostatní. Všichni jsne tým a mezi sebou se navzájem držíme, nikdo tam není na to aby hlídal ostatní. Prostě tam běž a dělej co umíš, ostatní to nějak přežijí." Zvrdnu hlavu, kterou jsem před chvílí stočila k zemi a s úsměvěm Bruce obejmu.