𝘽𝙏𝙎 𝙏𝙚𝙭𝙩𝙞𝙣𝙜

31.

Yoongi pov.

Rozloučil jsem se s Taem a šel jsem otevřít Hobimu. Když jsem otevřel dveře nevěděl jsem co dělat. Stal tam sice Hobi, ale nebyl to on... Vypadal smutně, hodně smutně...
,, Hobi, co se děje? " zeptal jsem se ho opatrně.
,,Emm...nic nedělá si starosti..." sice se na mě usmál, ale i já který se nikdy neusmiva a nikdo kromě Hoseoka se neusmiva na mě, bych poznal že to není upřímný úsměv... 
,, Me to můžeš říct... " skusil jsem to znovu a tentokrát mě hodně levné objal a začal plakat..
,, Víš proč jsem nebyl ve škole poslední dva dny?" (já opravdu nevím jestli jsem psala že byl... Toto mě teď napadlo...)
,, Bylo ti špatně... "věděl jsem že to není asi pravda když se mě ptá, ale tohle mě řekl.
,, To není tak úplně pravda... Vlastne je ale bylo mi špatně protože mě volala máma že moje starší sestra měla autonehodu." teď začal brečet ještě víc a už skoro nemohl mluvit...
,, A je v pořádku?" zeptal jsem se dost váhavě.
,, Je, je, ona je mrtvá " pro těchto slovech se mu podlomila kolena a kdybych ho nedržel už by byl na zemi.
,, To je mi líto..." řekl jsem a víc jsem ho stiskl.
Už jsme tak stáli asi pět minut když začal zase mluvit.
,, přidělávám ti starosti" řekl.
,, Co? Proč si to myslíš? " vážně jsem nechápal proč.
,, Místo toho aby jsi dělal něco smysluplného tak mě tady utěšuješ..." vypadlo z něho.
,, Co to plácáš... Jsem tu vždycky pro tebe... " řekl jsem a při tom jsem se sám sebe ptal jestli jsem to fakt řekl.
,, Proč se tak chováš? " zeptal se.
,, jak to myslíš?" zeptal jsem se ho.
,, Navenek jsi jak šutr, ale když tě člověk pozná tak jsi ještě větší sluníčko než já..." řekl a oba jsme se začali smát.
,,A to ještě jde?" zeptal jsem se ho se smíchem.
,, Nevím... Možná jsem to řekl špatně. Možná jsi šutr ale ke mě se chováš pěkně... " řek a další výbuch smíchu započal...
,, UŽ je to v pohodě?" zeptal jsem se ho.
,, Jo už dobrý... Myslím.."
,, Tak jo"
                           ___________

Dneska počítejte ještě s další kapitolou. Když nebudu líná tak napíšu aj dvě...
Sofi<3