10 důvodů, proč se rozejdeme ✔️

Začátek dopisu

Pansy Parkinsonová v jednu hodinu ráno zírala do stropu, na kterém se čas od času rozsvítila světla projíždějících aut. Stíny a světla, pomyslela si, jak příhodné. Z pootevřeného okna foukal do ložnice příjemně chladný vítr. Vše působilo tak harmonicky, tak klidně. Ta idyla na Pansy však nepůsobila dobře, cítila vnitřní neklid. Znala tyhle noci, kdy se vše zdá správné a bezpečné a pohodové... Moc dobře věděla, že je to předzvěst konce. Pansy Parkinsonová si byla stoprocentně je prokletá. Jestli teď byla šťastná, automaticky to znamenalo, že brzy bude velice, velice, velice nešťastná. Otřela si slzy, které jí tekly z očí. Narovnala se do sedu, přes své nahé tělo přehodila župan a odešla do obývacího pokoje. Usedla ke stolu, rozsvítila lampičku a pustila se do psaní.

Milý Siriusi,

až si budeš tento dopis číst, už budu dávno pryč. A hned na začátku Tě prosím, nehledej mě. Nemělo by to smysl, kdyby sis to chtěl vyříkat z očí do očí. Všechno potřebné se dozvíš v tomto dopise.

Nepíše se mi to lehce, nicméně to napsat musím. Věř mi, jsem rozhodnutá a za svým rozhodnutím si stojím. I když mě to bolí. To mi věř, vážně mě to bolí, když to píšu. Musíme se rozejít. Přemýšlela jsem nad tím dlouho a došla k závěru, že není jiná možnost.

Jsi moje první skutečná známost. Jsi jediný, na kom mi skutečně záleželo. O to hůř se mi to ukončuje. Jenže nemám na vybranou. Kdyby to totiž byla jen jedna, nebo dvě věci, které nám brání v tom být spolu... Jenže je jich mnohem víc. No dobře. Minimálně je jich deset.

Chci, abys mě pochopil. Proto jsem se rozhodla Ti je vypsat a osvětlit naši situaci. Byť se Ti možná budou zdát některé důvody malicherné, věř, že je beru vážně. Nezpochybňuj, prosím, jejich váhu.

Jestli si myslíš, že zmíním jako důvod věkový rozdíl, který je mezi námi, tak Tě praštím. Ne. Nikdy nebyl problém Tvůj (nebo můj) věk. Takže sklapni, miláčku. Nechápu, proč jsi zrovna ohledně svého věku byl tak nejistý. Měla bych Tě ráda, i kdybys byl stoletý stařec.

Posaď se do křesla. Nalij si sklenku pomerančového džusu. Začti se a zamýšlej se nad každým slovem, které Ti napíšu. Prosím, chci, abys mě pochopil. Musíš vědět, jaké pohnutky mě k tomu vedly. Vše je ukryto v tomto dopise, v těchto slovech a v mých slzách, které na toto psaní (tím jsem si jistá) spadnou.