10 důvodů, proč se rozejdeme ✔️

⚪3⚪

Ten Tvůj klid mě zabíjí!

Nejsem stvořena pro poklidný život. Je mi souzeno žít v nejistotách, přílivech a odlivech silných emocí, zklamáních. Neumím být jako Ty, protože mi to nikdy nebylo dovoleno. Jak být klidná, když se mi nedostává klidného života?

Zatímco já zuřím, Ty se jen usmíváš. Jsi trpělivý, já to neumím. Nic Ti nevadí. Na nic si nestěžuješ. Já jsem jak bouřkový počasí, Ty jsi den bez mráčku.

Už to byl třetí týden, co jsi mě jen tak vyprovázel. Byla jsem celá napjatá, ale Ty ses k ničemu neměl! Vše ve mně křičelo. Snažila jsem se Tě zaujmout, ale Ty ses držel zpátky. Kráčel jsi v dostatečné vzdálenosti ode mě. Jen občas ses svým loktem otřel o mou ruku, ale nic víc. Byla jsem už celá vzteky bez sebe! ,,Tak a dost!" řekla jsem možná sama sobě, možná Tobě. Zastavila jsem se uprostřed ulice a zahleděla se na Tebe. ,,Copak se ti nelíbím?" zeptala jsem se naštvaně. Byl jsi tímto dotazem očividně překvapený, ale přívětivě ses usmál místo šokovaného výrazu.
,,Líbíš se mi, Pansy," řekl jsi. Pohodila jsem rukama.
,,Tak něco dělej!" zvolala jsem. Zasmál ses, to mě namíchlo ještě víc. ,,Čemu se směješ?"
,,Pansy, máme spoustu času. Kam spěcháš?" zeptal ses mě.
,,Spoustu času? Já nemám žádnej čas!"
Tvoje šedé oči zaplály. Spaloval jsi mě pohledem, když jsi pomalu kráčel ke mně. ,,Znamená to, že chceš, abych ti vykasal sukni tady uprostřed ulice?"
,,To sice ne, ale mohl bys ukázat aspoň troch..."
Políbil jsi mě. Bohové, jestli jsem kdy po někom toužila víc, v tu vteřinu jsem to zapomněla. Od té chvíle jsi byl jen Ty. Chtěla jsem jen Tebe. Potřebovala jsem, aby ses mě dotýkal. Další tři ulice jsem profrčela takovou rychlostí, že jsi musel přidat do kroku a kolikrát i popoběhnout. Tu noc jsem Tě zatáhla do svého bytu. Konečně jsme se milovali. Poprvé jsi mi skutečně jen vykasal sukni, podruhé už jsme se přesunuli do postele a svlékli jsme se, potřetí už svítalo a já byla příjemně vyčerpaná. Odhalila jsem se Ti, odevzdala jsem se Ti jako žena a Tys mi věnoval první probdělou noc, která byla plná mé nedočkavosti a Tvého ,,máme času dost".