10 důvodů, proč se rozejdeme ✔️

⚪5⚪

Jsi  ******* Nebelvír. A já ne.

Jsem zmijozelská potvora. Nemám ráda předsudky, ale někdy jsou opodstatněné. Třeba u nás dvou je to předem jasná cesta do pekel. Jasně, různí lidé se můžou mít rádi. Lidi ze stejných kolejí, z rozdílných kolejí... Ale ještě nikdy jsem nenarazila na pár, kde by byl nebelvírskej chlap a zmijozelská holka. Asi je to zakázaný, nepsaný pravidlo, že je tohle ,,spojení" prokletý. Není to ani tak o tom, že bychom byli rozdílní. Myslím, že jsme si v mnoha ohledech podobní, ale... hoříme víc než bychom měli. Zničíme se. Jsme pro sebe nebezpeční. Ne. Musím se opravit. Já bych zničila Tebe.

A dokonce i když jsi takovej rebel, stejně to nevyrovná tu Tvou typickou nebelvírskou čest. Zničila bych Tě. Zopakuju to klidně tisíckrát, aby sis to uvědomil. Začal bys mnou nejdřív opovrhovat, pak bys mě nenáviděl. Jsem si tím jistá. Zatím mě neznáš, nevíš, jaká jsem, vidíš ve mně něco, čím ve skutečnosti nemůžu být.

Potřebuješ hodnou holku. Já taková nejsem. Není to moje nátura. Jsem bezcitná a vlastně ani nehledám vztah. Celkově došlo k nedorozumění. Ty totiž možná ani nevíš, že ve skrytu duše toužíš se usadit a mít rodinu. To já Ti dát nemůžu, ani nechci. Nebyla bych dobrou manželkou, matkou bych byla ještě o to horší.

Víš, kdy mi tohle došlo?

Leželi jsme na pláži. Odpočívala jsem se zavřenýma očima schovanýma pod slunečními brýlemi. ,,Chtěl bych tě seznámit s mými přáteli," řekl jsi. Srdce se mi v tu chvíli zastavilo. Snažila jsem na sobě nedat znát, že propadám panice.
,,Jak tě napadla taková hloupost?" zeptala jsem se naoko lhostejně a chladně.
,,Myslel jsem, že když spolu trávíme čas..." začal jsi a já věděla, žes do toho začal tahat city. Možná jsi to ani nechtěl, ale přišlo to. Tady - uprostřed horkého písku - ses musel rozhodnout, že mě máš rád? Co jsem měla dělat? Nemohla jsem přece nakráčet před Tvé známé a slibovat jim, že se mnou budeš šťastný... Když nebudeš.
,,Siriusi," začala jsem opatrně, ,,jsme spokojení? Jsme. Tak si to nekažme." Věřím, že ses do mě nechtěl zamilovat. Ale tehdy mi došlo, že k tomu došlo. Jeden z těch prvních varovných znaků. Přitom jsem cítila to stejné. Jenže já předem věděla, že to jsou zbytečné city, které nás jednou zanechá raněné a opuštěné.

Zvládneme to. Ustojíme ten rozchod. Já možná ani nedám najevo, že jsem smutná. A Ty? Ach, Ty mi budeš vděčný, Siriusi. Budeš šťastný, až potkáš lepší ženu než jsem já.

Vlastně odcházím pro Tvé dobro. Nechci, abys byl zklamaný.