10 důvodů, proč se rozejdeme ✔️

⚪1⚪

Jsme oba alkoholici.

Znáš mé tajemství. A co víc, neseš s sebou to stejné břímě. To není bezpečné. Bojovat sama za sebe můžu, ale jsem si jistá, že kdyby jeden z nás uklouzl, spadneme do toho oba. Nejsem zas tak silná

Pamatuješ na naše první setkání?

Trvalo to celé měsíce, než jsem si uvědomila, že mám s pitím problém. A dalšího čtvrt roku než jsem se rozhodla s tím něco dělat.
Našla jsem si mudlovské středisko pro alkoholiky. V kouzelnických kruzích jsem poměrně známá a nechtěla jsem, aby se o mé závislosti vědělo. Přece jen to není něco, na co by byl člověk hrdý.
Oblékla jsem se střídmě, jen své červené lodičky jsem si neodpustila. Bude to znít hloupě, ale s nimi se cítím sebevědoměji. Nevěděla jsem co očekávat, tak jsem čekala prostě a jednoduše to nejhorší. Nakonec to nebylo tak hrozné. Lidé mě přivítali a uvedli do místnosti, která byla překvapivě útulná. Ve vzduchu voněly sušenky a čaj.
Usadili mě do kruhu. Hned jsem si Tě všimla. To ty Tvoje šedé oči. Seděl jsi šest židlí ode mě, po mé pravé ruce. Znala jsem Tě tehdy jen z novin. Nemohla jsem tomu uvěřit. Dva kouzelníci na mudlovském setkání anonymních alkoholiků. Já a kmotr slavného Pottera.
Hned jsi poznal, že vím, kdo jsi. I když ses to snažil skrýt, vyvedlo Tě to z míry. Představila  jsem se jiným jménem, stejně jako Tebe znali pod jménem Jack. Chodil jsi tam už nějakou dobu a většina žen po Tobě pokukovala (domnívám se, že na Tebe měly zálusk celé měsíce).
Při přestávce na občerstvení jsi ke mně přitančil a zašeptal mi do ucha: ,,Nečekal jsem, že tady potkám čarodějku."
Natočila jsem hlavu na stranu, abych Ti krátce pohlédla do očí a řekla jsem stejně tiše: ,,Taky jsem si nemyslela, že tu narazím zrovna na vás, pane Blacku."
,,Ššš... Tady jsem pan White."
Musela jsem se tomu pousmát. ,,Takže Jack White?" otázala jsem se pobaveně.
,,Co je na tom?" zeptal ses. Neřekla jsem Ti to, jen jsem mávla rukou. ,,A jak se ve skutečnosti jmenujete vy, KvaziParkerová?"
,,Parkinsonová. Já vím, nejsem moc originální," řekla jsem. Bylo fajn, že jsi mě neznal. Nepřála jsem si, abys věděl, že jsem s Tvým kmotřencem chodila do stejného ročníku. Však Ty víš proč. ,,Jak dlouho už jste střízlivý?" zeptala jsem se Tě. Řekl jsi něco kolem roku, nepamatuju se přesně. Já měla za sebou teprve dva týdny bez alkoholu a bylo to pro mě hrozně náročné. Pomohlo mi vidět Tě, uklidnilo mě to, že se to dá zvládnout. Tehdy to začalo. To byl ten první večer, kdy jsem Tě poznala a ihned jsem chtěla Tě poznat víc.