10 důvodů, proč se rozejdeme ✔️

Konec dopisu

Stála ve dveřích do ložnice, ramenem se opírala o futra. Sledovala, jak na posteli spí ten nejpodivnější muž na světě. Sirius vypadal vždy při spaní krásně. Jeho lehce vlnité vlasy mu padaly do tváře. Ústa měl pootevřená. Musela se pousmát, i když jí bylo hrozně smutno. Oči se jí plnily slzami, kdykoliv jí hlavou prolétla ta myšlenka, že ho opouští. Najednou bylo těžké odejít. Netušila, jak se ráno probudí bez toho, aby ji lehce držel v objetí. Nedokázala pomyslet na to, jak se po práci vrátí domů někam, kde na ni nebude čekat Sirius. Neuměla si představit, že bude usínat v prázdné posteli s vědomím, že Sirius je míle daleko. Pohledem sklouzla ke kufru, který měla sbalený pod postelí. Jen pár kroků, vzít si zavazadlo a zmizet z jeho života. Nebylo to zase tak těžké - teoreticky. A předtím se samozřejmě musela obléct. Teď však ke svému tělu tiskla župan a snažila se zahřát. Všechno teplo z jejího těla utíkalo a Pansy se zdálo, že je to tím vším smutkem. Věděla, že nejhorší je loučení. Byla si jistá, že po těch prvních dnech, kdy bude smutná, si na to zvykne. Vždyť celý život strávila sama, předtím než potkala Siriuse. Byla předurčena k tomu být sama. Přesto... Pohledem se vrátila k Siriusovi. Po tvářích jí začaly stékat slzy. Byla zahlcena láskou. Milovala Siriuse. Milovala ho celým svým srdcem. Jinak byla docela skromná, ale dovolila by si klidně tvrdit, že milovala Siriuse víc než kdokoliv jiný na planetě Zemi kdy miloval. Její láska byla nezměrná, bezmezná, nekonečná. Pansy si byla jistá, že bez Siriuse nikdy nebude šťastná. Sklonila hlavu, narovnala se a zamířila zpět do obývacího pokoje. Kousla se do spodního rtu, když hleděla na první stranu dopisu. Pansy v sobě našla něco jako odvahu, nebo malé odhodlání, které se odvaze podobalo. Vzala listy do rukou a zamířila do rohu pokoje. Zhluboka se nadechla. Zadržela dech. Hodila několikastránkový dopis do krbu. Pomalu vydechla nosem. Vydala se do ložnice. Svlékla si župan a nahá si vlezla za Siriusem pod peřinu. Svět byl chladný, zvlášť po ránu, ale jeho tělo hřálo. Namáčkla se na něj zezadu celým svým tělem. Maličko se zavrtěl, aby dal najevo, že vnímá její přítomnost.
,,Přese všechny překážky... Nedokážu tě opustit," zašeptala a  objala ho kolem pasu. Jeho tělo hřálo. Sirius spokojeně zamručel.
,,Kam bys chodila?" zeptal se.
,,To netuším," odpověděla popravdě.
,,Tak mě neopouštěj, kotě," řekl v polospánku. A Pansy ho ráda poslechla. Zůstala. Napořád.