Emotions kill too

•9•

Isaac

Nestihnu nově příchozímu ani nic říct a ze dveří se začnou hrnout žáci, kteří teď se mnou budou mít fyziku. Jeden z mála předmětů, kde se dá spát. Těsně poté zazvoní a já si jdu sednout. Neznámý...teda Lukas se vydá i s taškou ke katedře a těsně když tam přistane se z bílých dveří polepených všelijakými plakáty vynoří učitel. Je mu tak okolo třiceti, ale vypadá na padesát, možná kdyby nekouřil a často nehodil po klubech, vypadá líp, ale alespoň je s ním legrace, protože jako jedné z mála učitelů chápe žácké narážky.

"Ou, ty už jsi tady? No dobrá, tak...se nám představ," mezi přestávkou v proslovu odhodí spoustu papírů a pouzdro vedle počítače, dá si ruce v bok a hodí hlavou směrem ke třídě. Jeho hlas mi vždycky připomínal řev racků... nevím proč, prý pro ostatní zní normálně a prý dokonce líp, jak nějaké nejmenované učitelky z kabinetu matematiky, ale já vždycky když ho slyším si na jeho hlavě prostě představím dlouhý žlutý zobák a malou zakulacenou hlavičku.

"Jmenuju se Lukas Ley, nedávno jsme se přistěhovali a tak jsem i musel změnit školu, baví mě výtvarka a chemie." Dokončí svůj proslov, ukloní se jak šestnáctky fotbalistům z třeťáku a pak se zase otočí k učiteli. Ten jen pokynem rukou, ať se posadí kam chce, ještě dodá ať není jako zbytek těch divergentů tady a je zticha a pak se obrátí k tabuli, vezme fixu a začne mluvit o učivu, což já už nevnímám.

Spal bych, jenže to, jak se ten kluk nebezpečně přibližuje ke mně, mě znervózňuje. Podepřu si bradu rukou a zadívám se na blonďáka s milým úsměvem. "Můžu si přisednout?" Zeptá se. Bože ten hlas.... měl bych se přestat chovat jako třináctka. Jenže já si nemůžu pomoct.

Neodpovím, jen si vedle mě sundám tašku a hodím si ji pod nohy. On si sedne, vytáhne sešit a bez dalších slov se začne soustředit na výklad učitele. Já ale jsem už myšlenkami zase jinde. Mohl jsem přemýšlet nad jídlem, jako obvykle a nebo nad tím, jak by bylo dokonalý, kdybych dopsal tu esej o nadpřirozených tvorech, ale já si prostě vybral tu zvláštní knihu bez autora.

Ještě jsem si ji stihl schovat do lavice, než přišel učitel, takže teď mám aspoň co dělat. Vytáhnu ji a přejedu prsty po černém přebalu. Proč mě tak láká jí otevřít? Je to, skoro jako by mě volala. No jasně, už jsem jak paranoidní 70 léta bába o tom, jak se mi ztratila ta padesátá kočka a že ještě pořád naproti mojí ubytovně nepostavili Lidl.

Otevřu ji na první stránce, kde obvykle bývá buď obsah, předmluva a nebo věnování. Ale nikde nic.

"Neměl by jsi dávat pozor?" optá se mě nenápadně blonďák a nahne se blíž ke mně. V ruce ještě stále drží růžovou propisku, vidím, že má popsanou skoro polovinu stránky. Ani nevím, že si máme ve fyzice něco psát.

"Dopiš si zbytek tý stránky a nech mě si užít to, že ve fyzice můžu spát," štěknu po něm tiše, aby si mě učitel zase nenapsal na neonový papírek, jako ten kdo má dostat poznámku za narušování hodiny. Začnu přetáčet stránky s úmyslem najít začátek. Na čtvrté straně se konečně objeví text. Lukas to zřejmě se mnou už vzdal a nebo je naopak rád že to čtu, momentálně nevím, ale už se věnuju pouze slovům knihy.

~*~*~*~*~

Den uběhl celkem rychle. V první hodině jsem dočetl až do páté kapitoly. Nevnímal jsem absolutně nic a probral mě až hlasitý zvonek. Byl jsem fakt jako v transu a  myslím, že za to může zvláštnost té knihy. Blonďáka jsem po druhé hodině už nepotkal. Nejspíš spolu tento den nemáme jiné společné hodiny. Což je fajn, kdybych se na něj musel koukat víc jak 2 hodiny každý den, tak bych se vážně asi zamiloval.

"Kam tak spěcháš," křikne, uhánějíc ke mně. My o vlku... Obrátím se na něj, s knihou v rukách obmotanýma kolem hrudi. Vypadá zadýchaně, to za mnou běžel celou cestu ze školy? Jsem už asi tak 200 metrů od ní, skoro doma. Hruď se mu rychle zvedá a když přistane vedle mě, tak zastaví a ruce si opře o stehna.

"Domů?" Podám odpověď jako otázku se zvednutým obočím. Jsem na něj hnusný hlavně protože se se mnou baví, už nejsem zvyklý se socializovat. Zkoušel jsem to mockrát a tady už mě to prostě přešlo.

"Ajo, promiň, jen jsem se chtěl zeptat na tu knihu," řekne a narovná se. On se o tu knížku fakt nějak zajímá. Je pravda, že to on mi ji doporučil, nebo... aspoň tak to vypadalo. Je s ní jak posedlej, že by vášnivý sběratel? Nevím nevím.

"Co s ní?"