Co? Ono už je ráno? Pomaličku otevírám oči. Chvilku ještě ležím v posteli, ale pomalu si uvědomuju co se vlastně včera stalo pořád tomu nemůžu uvěřit a asi neuvěřím.
Vylézám teda ze své pohodlňoučké postýlky a pomaličku se soukám ke koupelně. Zvedám hlavu k zrcadlu...Co to je za nestvůru?! Pod očima se mi udělaly modré kruhy. Je pravda že jsem toho v noci moc nenaspal, ale takhle to dopadnout nemuselo...
Nanesl jsem na svoji pleť asi pět kilomakeupu, protože nic jiného na ty zlotřilé kruhy pod očima neplatí a svůj look doplnil jahodovým leskem na rty...
Teď vypadám o něco lépe a tak dodělávám vše co je pro odchod potřebné.
Nasedám do svého autíka a vyjíždím.
Jsem tady cesta mi zabrala asi jen půl hodiny takže jdu do banky trošku s předstihem, zato pořádně naštvaný a připravený vyjednávat o každou korunu.
Asi si to stále neuvědomuju, ale, vždyť teď mám doma tak 8 000 maximálně! A s tím můžu přežít tak nanejvýš dva měsíce.
Musím se uklidnit, nádech, výdech. Ne, to nepomáhá... Sakra už tu blbou banku otevřete!
Stojím tu venku před bankou asi deset minut, potřebuju dovnitř.
Konečně, otevřeli...
...
Vcházím dovnitř pěkně vymrzlý a nakvašený už od začátku. Hned u vchodu mě ale zastaví nějaká slečna a tím přehnaně medovým hláskem se ptá:
„Můžu vám nabídnout kávu, nebo horkou čokoládu mezitím než se dostanete na řadu?" „Ne! Chci zpátky svoje prachy a nějakou vaši kávu si strčte... vy víte kam..." „Ale pane musíte počkat než se uvolní místo, je tu dnes přeplně-" „Mě nezajímají nějaký vaše řečičky, potřebuju se dostat za finančním odborníkem a ne tady zbůhdarma kecat s člověkem, co mi není schopen říct kdy koneč-" „Počkejte si tady pět minutek hned jak bude odborník moct, řeknu mu o vás a on si pro vás přijde," dořekla rychle a radši odběhla v zájmu svého zdraví pryč.
Teprve teď jsem si všiml že je banka plná lidí, ale jak se sem dostali to nevím...
...
Do háje už tu místo pěti minut čekám skoro hodinu!
...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
