The Last Croissant /vkook/

XXII. Šipka

Teprve teď si všímám že přede mnou stojí Jimin.

Počkat?! To řekl on? Tak zaprvé jakej Taestáč, zadruhé co si to dovoluje říkat o mém krásném a dokonalém outfitu.

Rozhoduju se ignorovat to, třeba mu tím autobusem ujedu. Měl by teď přijet, takže pohoda.

Je tu, konečně. Jimin mě chvilku urážel, ale já dělal, že ho neslyším, takže ho to přestalo bavit a stoupl si kousek ode mě. Teď, když mi přijel autobus, tak mu snad ujedu a už ho v životě neuvidím.

Nastupuju do autobusu a vyhlížím místo kam si budu moct sednout. Najednou mi ale zamrzá úsměv na tváři, Jimin seděí v zadní polovině autobusu. Super, fakt díky...

Rychle si sedám na sedadlo co nejvíce ve předu. Beru si mobil a rozhoduju se, že celou cestu strávím na něm.

...

Tak a jsem tu, začínám být trochu nervózní, co když to nevyhraju a nebudu moct dělat to co mě baví? A co když ještě hůř, nebudu mít už nikdy peníze.

Jimina jsem naštěstí ztratil z očí, snad si šel už konečně po svých. Konkurz začne za deset minut.

Jdu dlážděnou uličkou a míjím spoustu domů, kaváren, restaurací, obchůdků a květinářství.

Tady to je, vidím velkou moderní budovu na sobě měla vylepený plakát "Konkurz" a šipku, ta mi nejspíš ukazuje kudy se mám vydat.

Otevírám hlavní dveře a vcházím dovnitř, je to tu ještě hezčí než zvenku. Další šipka směřuje po schodech nahoru, tak se nechávám vést.

Už jsem skoro vyšel schody a už tady stojí obří fronta, mám pocit, že jsem to právě našel. Teď už jsem absolutně nervózní.

Dívám se kdo asi tak stojí v čekající řadě.

„Cože?!"

Co tady ten Jimin sakra dělá... To si dělá srandu ne?

Všichni jsou tu tak lacině, nudně oblečení, na mě nemaj, pokukuji i po ostatních abych zjistil nad kým budu soupeřit.

Jimin se ale otáčí mým směrem a jde ke mně. Vypadá jako kdyby mi chtěl zakázat moji existenci.

„Co tady děláš, to si myslíš, že tě tam s takovejma hadrama vezmou?!" směje se.

No náramně vtipný, vtip roku, tleskám mu v hlavě.

„Uvidíme kdo se bude smát naposled," snažím se působit tajemně a sebejistě.

Jimin jen pohrdavě kroutí hlavou a s pobaveným výrazem se jde zařadit zpátky do fronty.