Brrrrr...Zimaaa...Probouzím se a co nevidím? Celá moje "postel", kabát a všechno moje oblečení včetně mě je mokré. V metru asi jen tak pršet nemohlo, takže mě musel asi někdo polít...Ještě k tomu je to barevný konkrétně hnědý...Takže všechny věci co jsem doteď měl jakž takž v dobrém stavu jsou zničené.
Hledám svůj mobil, protože se bojím že mi ho lidi co mě polili ukradli... Ufff mám ho. Rozsvicuji display : 08:54
Ale jakto, že tu nikdo nechodí?
Aha, už vím, Vánoce, všichni jsou doma se svou rodinou, radujou se z toho že můžou být spolu v teple, míru a pokoji.
Nic z toho nemám, je mi obří zima, míru tu asi taky moc nenajdu, pokoj? Kéžby...
Stoupám si na svoje nohy, jau...Padám k zemi, jsem tak vysílený zimou a hladem že pořádně nedokážu stát.
Sedám si teda opět na lavičku, vytahuji svůj milovaný croissant... Tak šťastné a veselé.
Rozbaluji ho a vyndavám z obalu už už ho zvedám k puse... Ale najednou sem musí naklusat partička "drsňáčků" co musí jít roztažená po celé šířce místnosti a být neschopná se uhnout člověku na lavičce...
Fšššůůů... Můj croissant letí k zemi do kolejiště... Musím ho zachránit ať to stojí co to stojí!
Skláním se, ale na ten zatracený croissant prostě nemůžu dosáhnout...nákladním se víc a víc...aaaa...padám za ním...Jungkookův pohled
Vcházím do haly metra, dneska je tu úplně prázdno, to je divný.
„Proboha pane, co to tam děláte?!” křičím na nějakého bezdomovce co je v kolejišti.
Musím mu nějak pomoct ale jak? Prostě ho nějak vytáhnu. Na obrazovce odpočítávající čas do příjezdu metra zbývá 15 sekund.
Jdu do toho, teď nebo nikdy...
Podávám tomu bezdomovci ruku, ale on se mě ani nesnaží chytnout, vypadá to že něco hledá.
„Pane musíte vylízt, za 10 vteřin to přijede, jestli nevylezete zabije vás to!”Ale on nereaguje, musím teda vzít osud a bezďáka do vlastních rukou...Skáču za bezďákem, snažím se ho chytit tak aby ho to moc nebolelo, už cítím jak na mě fouká vzduch tlačený metrem.
Konečně vytahuju ho ven, co bych bez těch svalů dělal?
Sám vylézám urychleně za ním, na setinu sekundy přesně...
Dívám se na člověka kterému jsem právě zachránil život, ten mě ale smutně zkoumá pohledem.
ČTEŠ
The Last Croissant /vkook/
Fanfic„CO?!" křičím jako hysterka... Poslední kapka mojí naděje spadla do temné řeky zoufalství. To nemůže být pravda!