Seonsangseo-ro nápis na tabulce u řidiče ohlašuje můj příjezd na místo. Mám přesně patnáct minut na to, dojít k té kavárničce. Není moc daleko, ale i tak bych si měl pospíšit.
...
Jdu potemělou ulicí, za chvilku tam budu, ještě za roh. Tak, jsem tu, ještě 3 minuty předem.
Čekám, čekám a čekám, ještě že jsem si vzal ten kabát, jinak bych tu umrzlnul.
...
18:00, přesně šest hodin už by tu měl být.
Vtom se zpoza menší uličky ubírá směrem ke mě něco nepopsatelného, špinavého, divného a hlavně smradlavého...
Modlím se aby to nebyl ON.
„Ahoj Jungkooku!” pronesla ta divná věc.
Má roušku, takže mu pořádně nevidím do tváře, ale pochybuji že by tak krásný mladík nosil takové špinavé a smradlavé hadry. A proč mi říká AHOJ copak mi si týkáme?
„Dobrej, mi se známe?” Neodpovídá, takže jsem se rozhodl... teď nebo nikdy.
Přibližuju se směrem k němu, ježiš to je smrad já to snad nevydržím, ještě chvilku Kookie, to dáš.
Stahuju mu roušku z pusy, ale to co je pod ní, mě absolutně paralyzuje, ten chlap se snad dva měsíce neholil ne?
„Tak půjdeme?” řekl rozmrzele a značně pohoršeně bezďák nebo co to je... počkat já ho znám, vždyť to je ten co jsem mu zachránil život...
Teď mě ale opravdu vytočil, to si snad dělá srandu mě pořád otravovat, nevidím důvod v tom proč bych se s ním měl stýkat, takže doufám, že po tom co teď řeknu už mě nechá konečně být.
„Smrdíš jak zdechlá ryba, vypadáš jako schnilá konzerva s dušenou baby mrkví a tvůj xicht je hrubej a neoholenej jako šmirgl. Už tě nechci nikdy vidět! Nevím proč jsem tě tenkrát zachraňoval, ale fakt ne proto abys za mnou dolejzal, poslals mi nějaký fotky a já se tak těšil na toho krásného chlapce a místo toho tady na mě vybaflo takový šeredný stvoření, teda ehm ty.”
Bezďák nevypadá moc nadšeně z toho co jsem mu právě řekl, ale co? Není to moje starost může si za to sám. Dokonce se mi zdá, že vidím v jeho očích slzy, ale mě to nezajímá.
Otáčím se a naštvaně odcházím.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
