„Nech ho napokoji, co když je nemocný a ty to od něj chytíš.” „Ale proč tu ten pán leží, je vůbec na živu?” „Je a nech ho, určitě všechny svoje peníze propil a teď tu musí ležet, nezaslouží si tvojí pozornost a pojď už!”
Otevírám pomalu oči, vidím jak nějaká matka táhne svou malou dcerku za ruku. Ten jejich rozhovor mě docela zabolel u srdíčka...Kdybych ty peníze propil styděl bych se méně než teď.
Z přemýšlení mě ale vytrhuje dav lidí spěchajících shánět poslední dárky na Vánoce, alespoň tohle řešit nemusím.
Sedám si na svou ultra pohodlnou "postel" a protírám si oči.
Mám příšernej hlad, ale to nějak přežiju, třeba trošku zhubnu a přece si chci dát můj croissantík až na Vánoce.
Přemýšlím co bych asi tak dneska mohl dělat, celej den čumět do mobilu nechci a žebrat je očividně k ničemu.
Pojedu na výlet metrem, sice na černo, ale koho kdy načapal revizor bez lístku? Stejně už víc ztratit nemůžu. A aspoň se trochu ohřeju.
Vyjíždím teda prvním metrem co tu zastavuje. Je tu příšerně přeplněno ani si nemůžu sednout. Je na mě asi už poznat že jsem bezďák, protože ta lavička na které jsem spal byla příšerně špinavá a já neměl nic čím bych jí otřel.
Právě metro zastavilo na další zastávce a nahrnulo se sem ještě více lidí. Uvolnilo se ale místo na sezení a tak si sedám.
Jedeme, jedeme, jedeme a jedeme...
Najednou se ke mně z ničeho nic naklání nějaký chlápek: „Vaši jízdenku prosím.” Já se na něj jen koukám a fakt nevím co mám říct... „Potřebuji vidět vaši jízdenku,” stále více na mě naléhá. „Já ale žádnou jízdenku nemám...” „Okamžitě vystupte!” Za kapucu mě táhne k otevřeným dveřím metra.
Pěkně děkuju... Teď musím jít pěšky přes půl Seoulu, protože rozeslal mou fotku všem revizorům aby si na mě dneska dávali extra pozor.
...
Po asi 10ti hodinách konečně "doma". Teprve teď si všímám že na té sedačce v metru bylo vylité něco co příšerně smrdí. Nemůžu se umýt převléct a ani navonět. Bohužel nemám žádný kolíček který bych si mohl dát na nos a tak si budu muset na svůj smrad nějak zvyknout...
Sedím na "své" lavičce. Umírám hlady a zimou, ale ještě dneska to snad nějak vydržím...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
