The Last Croissant /vkook/

XXI. Taestáč

On jako by mi četl myšlenky a snažil se udělat přesný opak toho co si přeju. Jde stále stejným tempem jako před tím ke mně, doufám že mě nepozná, mám roušku tak by nemusel.

Vlastně ani nevíte proč se mu vyhýbám. Když jsem chodil na střední, byla nějaká meziškolní soutěž a jelikož jsem měl nejhezčí hlas ze třídy, učitelka vybrala mě. Šel jsem na soutěž a vyhrál jsem to, protože v mojí kategorii byli jen tři lidé Já, Jimin a nějaký kluk jehož jméno se mi nějakou záhadou zarylo do paměti něco jako Seokjin, ten nakonec nesoutěžil, protože na místo konání soutěže přiběhla jeho k smrti naštvaná máma a seřvala ho za to, že si nesrovnal boty, takže ho odtáhla pryč a tak jsem tam zbyl jen já a Jimin.

Vyhrál jsem nad ním, to ale pořád nevysvětluje to, že je na mě naštvaný. Jiminova máma učí na druhé škole hudebku a ještě něco. Dostala podmínku od ředitele, protože měla nějaké problémy, měla zařídit aby vyhráli tu soutěž, vyhráli by za to nějaké peníze, jinak jí prý vyhodí.
A tak tam Jiminova mamka poslala svého syna - Jimina, má hezký hlas, jen mu ten den štěstí nepřálo. Kdybych věděl že za to hrozí Jiminově mámě vyhazov, rád bych Jiminovi výhru přenechal, ale co se stalo stalo se.

Postupem času jsem na to zapoměl, vlastně jsem ani neměl co zapomenout, v té době jsem nevěděl jak moc za to musel Jimin trpět, vše se zlomilo ve chvíli, kdy jsem přestoupil, kvůli stěhování, na školu kde učila Jiminova máma, nevěděl jsem to a tak jsem se přestupu nijak nebránil.

První zhruba týden proběhl víceméně v pořádku, bez nějakých větších komplikací, ale jednoho krásného dne se ke mně z ničeho nic přihnal Jimin, já si matně snažil vzpomenout kdo to sakra je a pak mi to došlo, ale asi těžko by byl tak naštvaný, nejsem si jistý, že by prohru nesl tak špatně. Najednou na mě začal řvát že jsem mu zkazil život, že jeho mámu vyhodili, že je táta zabije, že bude bezďák a podobně... no to já jsem bezďák, udělal jsi chybičku v předpovědi budoucnosti Jimine.

Byl na mě celou dobu hnusný, párkrát mě se svou partičkou zmlátili, jeho máma se do školy nějakou náhodou asi po půl roce vrátila, nevím jak to, ale asi se zjistilo, že za ty předešlé problémy nemohla ona, od té doby zase učila, byla na mně zasedlá dávala mi bezdůvodně špatné známky.

Naštěstí už jsem byl v posledním ročníku, takže jsem jen udělal maturitu a konečně jsem z toho pekla zmizel.

Jimina jsem od té doby neviděl, modlím se aby mě nepoznal a něco mi neudělal, jak by mě měl poznat, vždyť už jsme se tak dlouho neviděli.

„Fuj, co to máš na sobě Taestáči?!" znechuceně se ptá nějaká osoba přede mnou.